Jak si Lenka na nejkrásnější výlet nevzala foťák...

     Bylo nebylo jedno krásné skoroletní ráno, když vyrazila naše hlavní hrdinka Lenka neohroženě na kole směrem k nádraží. Pravda, vlak jel o něco později než byl její standardní výletní čas, a zřejmě proto si vše ráno v poklidu užívala. Následek byl dosti předvídatelný: naprosto nestíhala a do vlaku sedala v tom vedru po závěrečné rovince, za kterou by se ani Kreutziger nemusel stydět, zcela upocená. Ale jela, i když tomu nemohla skoro ani uvěřit během popadání dechu.             

    Město s´Hertogenbosch (ano, to podivné ´s není chyba, ale město se tak skutečně jmenuje, prý je to pozůstatek původního "des") ale stálo za všechny ranní útrapy. Jméno znamená doslova "vévodův les" a vévoda, podle kterého dostalo jméno byl Jindřich I. Brabantský. 

        Na informacích si Lenka vyzvedla mapu a až po té, co jí milá paní do mapy zakreslila vše potřebné, zjistila, že mapa stojí 1,5 eur. Budiž. Největší pecka celého města jsou místní projížďky lodí. Při kupování lístku prozradila Lenka paní za okénkem, že je z Česka a paní se usmívala, že její synovec je právě taky na výměnném pobytu v Praze a má se krásně. Lenka se zasmála a řekla, bodejť, když je tam pivo levnější než voda. Paní se zasmála taky, a prý i v s´Hertogenboschi před 200 lety byla voda dražší než pivo, protože byly zásobárny pitné vody strašně zanesené. Jaký je ten důvod asi u nás...

     Projížďka na lodi trvala necelou hodinku a největší vtipnost na ní byl překlad vyprávění z holandštiny do angličtiny. Ta jedna A4 naprosto nekorespodnovala s 50 minutovým vyprávěním kapitána lodi a Lence nezbývalo než se jen usmívat. Měla k tomu hnedka několik důvodů a zjištění během projížďky, že nechala kartu do foťáku doma byl jen další důvod chechtat se na celé kolo, jak je ten život vtipný. Obrázků proto nemá mnoho, i když slunce a nádherné uličky k focení přímo vybízely. Něco šlo fotit na iphone, ale v lodi byli z jejího držení mobilu nad hladinou lodi velmi v rozpacích a v jednu chvíli to jedna ze spolucestujících dam nevydržela, a dala Lence ruku zpátky do lodi... Lenka moc neví jak na takové kontakty reagovat, tak se jen usmívala jako blbeček - univerzální odpověď na vše:)

    

     Následovala nějaká ta jejich broodje (obložená houska) na oběd na náměstí se sochou Hieronyma Bosche - místního nejslavnějšího rodáka, a pak konečně procházka do slavné katedrály Sint Jans. Bylo to sice místama jako hledat brýle, které má člověk sám na nose, protože obrovská gotická věž se čněla do dálky, ale Lenka se stejně do těch uliček zamotala... Uvnitř katedrály je zázračná socha Panny Marie, a kromě toho je místní raritou socha anděla s mobilním telefonem. Pokrok se nezastaví před ničím! Sám autor říká, že tento mobil má jen jedno tlačítko - přímo na Boha... 

       Tak silný spirituální zážitek musel být pořádně zpracován, a tak si Lenka dala místní specialitu Bossche bol. Tradici má tahle koule plněná šlehačkovým krémem někdy od počátku 20. století a během 25 minut si ji v cukrárně objednalo asi dalších 6 lidí. V regále bylo naskládáno těchto koulí snad sedmdesát, z čehož lze usuzovat, že oblíbenost je opravdu velká:) (Jednou si je takhle Májo budeme dávat za dalších 50 let jako dvě roztomilé babičky, které jsem tam viděla, ale to bude další pohádka...)

     Plná dojmů i Bosch(ž)ské koule, odcestovala Lenka zase o "dům" dál do města Breda. Bredský hrad je sídlem královské vojenské akademie, takže se do něj nesmí a hlavní atrakce - kostel, byl taky zavřený, což ovšem naprosto nezkazilo nádherný dojem z miniuliček, krásných náměstí a různých tajemných koutků podél singlu (singel - původně vodní příkop, který chránil město, proto se většinou krásně točí kolem historického jádra centra). Nejkrásnější chvíle Lenka zažívala na nábřeží jednoho takového singelu, kde popíjela růžové víno (je to holka vychytralá, ze dvou deci upila jednu, ta druhá zteplala, poprosila o led a rázem měla sklenici plnější než na začátku) a četla knížku. Sice nemohla nic pořádně vyfotit, o to více se ale koukala očima a ani se jí nechtělo zpátky do Rotterdamu. 

    Tahle pohádka večer skončila, ale pohádkové pocity ne, i když se Lence půl rok prázdnin krátí a brzy bude doma, začne tam zase další kapitolu a už teď se těší.:)