Julky až na dno aneb pohodově za rok přátelé!

Měla jsem to nebetyčné štěstí, že jsem se s mou oblíbenou průvodkyní a kamarádkou v jedné osobě Markétkou dostala dva roky po sobě na jeden zájezd. Bylo to velmi přínosné a já to doporučuji všem, zejména co se hor týče! První rok jsem "julky pohodově" absolvovala se sestrou.. a myslela, že pojdu. Ač nás bylo oproti letošku míň (+- 15/40) byla to mnohem schopnější skupina, takže jsem funěla stále vzadu, což letos bylo vyrovnanější:)
První den po příjezdu nás čekala krásná trasa od Bohinského jezera na Pršivec.. Toto převýšení 1200 metrů (!) jsme první rok zvládli s vypětím sil ale bylo to stále o něco lepší než kratší trasa letos (jen 900 výškových metrů) ale za to v hustém lijáku, který prověřil nejedny pohorky, pláštěnky a goretexy...

Druhý den také neproběhl úplně stejně což je prostě krása a mé srdce jásá!:) trasu Koča na planině pri jezeru- sedlo Vrata-Dolina triglavských jezer- a zpátky Koča mám projitou tam i zpátky a obě mají své kouzlo. Při cestě nejprve na sedlo, čeká turisty stoupání dost dlouho až na to nebohé sedlo ve výšce kolem 2100mnm,
v opačném směru ale zase stoupání podeél triglavksých jezer je delší ale o to méně prudší a výšvih na sedlo Hribarice těsně před sedlem Vrata je už jen taková třešinka:) Na této cestě je možnost i mírné odbočky pro fajnšmekry- Kanjavec se svou výškou přes 2500metrů! Loni až na vrchol hory a dno svých sil došla skupinka o sedmi kouscích včetně mě (ano má nefalšovaná skromnost ve své plné kráse:) letos jsme Kanjavci tak akorát zamávali, protože v tom počasí to bylo bez valného smyslu. Sice nám přestalo pršet, ale byla mlha, že bychom vytouženou špičku Triglavu stejně neviděli a mohli si ji tam tak akorát nakreslit..Večer se nám rozjela zábavička a zpívalo se až se určitě hory zelenaly! (kdyby byly přes tmu a mlhu vidět;) Ráno před posledním dnem nás čekalo opět roztomilé probuzení v podobě hlasů našich sokolů (čtyř dědečků před kterýma smekám až na zem jak všechno ušli), kteří pod heslem: šak je kurňa sedm a na vesnici se vstává o čtvrté! zapli rádio a nás-ležící spící- nechali napospas zvukům.. My jsme ale holky šikovné- včetně druhé průvodkyně Jitky- a braly jsme ranní očistec s úsměvem a glancem sobě vlastním. Ne že bychom měly cokoli jiného na výběr:D

Poslední den- cesta z naší "domovské" Koči směrem k autobusu v Rudno Polje proběhla po stejné trase oba roky ale opět byly zážitky úplně jiné! Krpál na Lazovský preval byl stejně hnusně prudký a dlouhý jaký si ho pamatuju (taky je to asi 400m převýšení v kuse) ale stejně jako loni ty endorfiny, které člověk má, když se přemůže a vydrápe se až nahoru.. tak ty vydrží snad další měsíc v krvi! Přehoupli jsme se ještě přes o chloupek vyší Mišelský preval a pak nás čekalo klesání směrem k čaji a palačinkám: Vodnikuv dom B) Rozdíly mezi prvními a posledními sice byly dvě hoďky ale díky supr časové rezervě to naštěstí vůbec nevadilo. Od "Vodnika" se už víceméně pořád jen scházelo až k autobusu, kde nás trpělivě čekal náš fešácký pan řidič v kožené bundě a vstřícním přístupem ke všem návrhům jako na cestě tam (...) ale Mája ho zvládla zpracovat tak na spaní nám místo večerníčku pustil dokonce i filmík;)
Musím se přiznat, že cesta do Julek podruhé mi určitě jen prospěla. Z prvního zájezdu si pamatuju hlavně jak jsem myslela, že všude vypustím duši a chtěla si uřezat nohu abych nemohla chodit a někdo mě nesl.. Letos díky těmhle strašákům v hlavě, jsem byla psychicky snad připravena na čtyřtisícovky a každý konec stoupání pro mě byl příjemným překvapením:D (ne jako loni, kdy jsem doufala, že za každou zatáčkou už přece musí být konec:)

Slovinsko aneb kravy, otrok a Ljublana- zachod...

Můj drahý a milovaný otec již nějaký ten rok pracuje ve Slovinsku. Letos ale- heureka! - konečně končí! Rozhodli jsme se tedy v létě se Slovinskem rozloučit přímo rodinně a to dvoutýdenní dovolenou naplněnou čvachtáním v bazénu, výlety a pro nás typicky- i dobrým jídlem:)  

Země je to krásná.. Plná přírodních pokladů a krásných měst a zároveň taky rurálních krás všude kolem.. traktory na benzinkách, vůně hnoje a krávy kam se člověk podívá. Dítě se slovinsky řekne "otrok" a západ se píše zahod ale čtě záchod.. Takže ucelenou představu o Slovinsku ze všech stran nechám na Vás:) A teď co jsme navštívili a jaké to bylo?

  

CELJE

Městečko Celje je třetím největším městem Slovinska. Osídleno bylo již za doby Halštatské. Vystřídaly se v něm jako Keltové, tak Řekové a Římané. Za Římanů se město nazývalo Celeia a leželo na cestě do Aquileje. Ve 14. a 15. století na hradě nad městem sídlila hrabata z Celje. Jejich znakem byly tři hvězdy, které dnes najdeme i ve slovinském znaku a vlajce.  Druhá světová válka a doba po ní se na Slovincích dost podepsala, protože kromě masových hrobů u Celje byl také blízko koncentrační tábor Teharje. Část obětí, které byly zabity až po konci války, byla nalezena loni v zabetonované šachtě sv. Barbory. Dnes je kolem zákaz vstupu a stále se těla vytahují. Samozřejmě na to není dost peněz a je to složité. Jak jinak..

PTUJ

Toto nejstarší město Slovinska má také své počátky již v době kamenné význam mělo v době římské, kdy se jmenovala Poetovio.  Opět tam najdeme roztomilý středověký hrad, malé uličky, spoustu červených střech a také restauraci Ribič! :D Tam jsme brzy zapadli, abychom nabrali na prohlídku síly a my se sestrou zblajzly kilo krevet v omáčce "po buzaru".  V Ptuji se také pořádá kadoročně pohanský karneval "kurent", kdy jde o vyhánění zimy a vítání jara. Někteří muži jsou převlečeni ve speciální masce z ovčí kůže a mají velký červený jazyk.

LJUBLJANA

Hlavní město Lublaň je téměř v srdci Slovinska. Navštívili jsme všechny místní pamětihodnosti- hrad, katedrálu svatého Mikuláše, radnici, dračí-secesní-most, sochu Franze Prešerna i náměstí s fontánou od architekta Robba. Motali jsme se uličkami až jsme konečně našli roztomilou hospůdku přímo na chodníku. Je to výrazně turističtější město než všecky ostatní a dokonce zde bylo i pár pěkných pohledů! Městem teče řeka Lublanice a procházka kolem je opravdu roztomile romantický zážitek. Zajímavý je také trojitý most, kdy jsou opravdu tři mosty jakoby spojeny a rozdělují se přes řeku.

ŠEMPETER

V centru tohoto města se nacházejí zbytky římské nekropole s níhrobky, které byly díky sesuvu půdy do řeky skvěle zachovány. Vedla zde cesta mezi Celje a Ptují a Římané pohřbívali mrtvé právě podél cest. Náhrobky jsou překvapivě velké a kousek cesty je také zachovalý i se zrekonstruovanými půdorysy hrobek. Sice člověk zaplatí vstupné ale zase dostane letáček česky!:) 

KOSTANJEVICA NA KRKI

Tato vesnička leží přímo na ostrůvku uprostřed řeky! Vede z ní několik mostů a my se zde zastavili hlavně na zmrzlinu, která je jedna z nejlepších v okolí:) Měla jsem zelené jablko a bylo to opravdu výborné. Další důležitost a zajímavost je hospoda Žolnier, která se jmenuje podle našeho inženýra Ressla, který zde působil a v hospodě přespal. Neuměli ale slovo inženýr vyslovit tak to prostě zkomolili na žolnier:) Před hospodou je dokonce vyřezaný lodní šroub! Myslím, že článek o něm tady brzy zveřejním, protože jeho vztah ke Slovinsku je velký a máme právo být na našeho českého rodáka náležitě hrdí!:)

SOUTĚSKA VINTGAR

Tato soutěska patří do Triglavského národního parku a nachází se blízko jezera Bled. Nemohli jsme si ji nechat ujít! "Objevena" byla na konci 19. století a brzy se stala turistickou atrakcí. My si ji prošli všichni a po cestě zpátky nás čekala váborná odměna! Nejlepší pstruh co jsem zatím kdy jedla se švestkovou omáčkou..

BLED

Jezero Bled je asi nejkrásnější a také nejznámější pohled "do Slovinských krás". Nad jezerem se tyčí hrad, ve kterém je moc pěkné muzeum- průřez celé historie a malebně se z něj kouká (a fotí) Bled i Bledský ostrůvek:)





ŠKOCJANSKEÉ JESKYNĚ

Jediná slovinská památka UNESCO je obrovský soubor krasových jeskyní plných stalagnitů, stalagtitů a stalagnátů.:) Turista si může projít asi 3km-podle mých rodičů překvapivě náročné- a vidět jak se řeka Reka ( což je vlastně slovinsky řeka.. takže řeka Řeka?) ztrácí z povrchu zemského právě do jeskyní, kterými protéká dále směrem k Itálii. Průvodkyně moc sympatická nebyla ale i tak byla prohlídka trvající hodinku a půl dost příjemná.

PIRAN

Jedno z mála slovinských přímořských měst. Pláže jsou sice obrovské kameny a beton ale hospůdky, kavárničky a zmrzlináři dodávájí správnou dovolenkovou náladičku. Město je to dvojjazyčné- domluvíte se i italsky a také názvy ulic jsou jak ve slovinštině tak italštíně. Dali jsme si "kopu" tedy pohár a měli co dělat abychom ho do sebe dostali!:) Jelikož jsme jeli přímo z jeskyní, naše dlouhé kalhoty a tenisky působily trošku exoticky, ale my si z toho teda rozhodně nic nedělali:)