Gent - město věží a rozkopaných ulic...

      Poslední město, které jsem opravdu v Belgii chtěla vidět je Gent. V průvodci ho nazývají městem, podobnému Bruggám, které ale, na rozdíl od nich, nikdy nepřestalo žít a nestalo se tak prakticky "zakonzervovaným" muzeem. Snad díky slunci, snad díky sestře, snad díky výbornému obědu jsem si Gent zcela zamilovala  a líbil se mi ještě více než Bruggy.

      Naše cestování teda začalo tím, že jsme vstávaly kolem páté ráno, abychom do Gentu dorazily nějak rozumně. Přeci jen cesta trvá přes dvě hodiny, a my se stihly lehce prospat i ve vlaku s přestupem na nádherném nádraží v Antwerpách. Dojeli jsme na gentské hlavní nádraží, které ovšem bylo jiné, než nádraží od kterého jsem měla prostudovanou cestu do centra... Když se nám ve vlaku věže centra pomalu vzdalovaly, nešlo se nesmát. Naštěstí ale rychlejší chůzí jsme za 30 minut seděly už vybavené mapkama a prospektama ve Starbucks. ( I když po cestě sestra vykřikovala něco ve smyslu, že kdyby výlet plánovala ona, nic takového by se jistě nestalo:)

 Gentské informační centrum je geniální - mají pro turisty zdarma mapu centra s mini průvodcem k tomu a pak ještě jednu s doporučenou pěší trasou. Rozhodly jsme se dát na rady starších a moudřejších a držet se okruhu, kterým nic nevynecháme.

      Gent leží na soutoku řek Šeldy a Leie, což je krásně vidět na bráně bývalého rybího trhu, kde dnes sídli info. Šeldu znázorňuje postava muže, Leie zase ženy a nad nimi se tyčí vládce moří Poseidon. Na cestu jsme se posilnily ještě "gentskými nosy" neboli Cuberdony. Jsou to takové kuželovité gumové bonbony, které mají tradičně chutnat po malinách. Mně nechutnaly teda vůbec, a jelikož mi tady z 5 kousků, což bylo zakoupené minimum, dva zůstaly, myslím, že ani sestře moc nejely...

      Gent byl ve středověku významným městem a centrem pro obchod se suknem. Flanderský hrabě Filip Alsaský postavil v Gentu nádherný hrad Gravensteen podle vzoru křižáckých hradů, které viděl během druhé křížové výpravy. Uvnitř nás čekalo předbíhání Asiatů, abychom alespoň něco stihly a místní výstava mučících nástrojů byla dosti impozantní. Ivču zejména fascinovaly děti, které se smály na celé kolo u focení s gilotinou...která byla ještě v 19. století běžně používána. 

     Město má naprosto geniální polohu. Říká se mu vlámský diamant a je v centrální části Belgie. V okruhu 300 km žije asi 70 miliónů obyvatel a nacházejí se zde velká města jako Londýn, Paříž, Brusel nebo Amsterdam. Krása místní architektury ukazuje, že se tady točily (a podle rozkopaného náměstí stále točí) velké sumy peněz.

      Mezi tři hlavní věže, které jsme po cestě navštívily patří: katedrála sv. Bavona, zvonice Belfort a kostel svatého Mikuláše. Ze zvonice byl opravdu nádherný výhled, jen jsme chtěly jít po schodech a byly jsme nuceny použít výtah... ach ta technika! Ale co nám opravdu pohlo žlučí byla katedrála. Vstup zdarma nás zprvu potěšil, všecko vypadalo krásně...jen největším tahákem je gentský oltář Jana van Eycka. Je to nejrozsáhlejší Eyckovo dílo, na kterém pracoval se svým bratrem Hubertem. Ústředním motivem je klanění božímu beránkovi. A chtějí za něj 4 eura!!! 4 eura za osobu a člověk pak vejde do mini místnůstky, kde je tento oltář a miliarda lidí. Je to tam upocené, stísněné a vše jen ne příjemné. Vrcholem všeho byly letáčky o oltáři za 0,20 centů. No tak to už bylo na mě příliš a zcela drze jsem si ho vzala jen tak. Kromě nadávek mi hlavou vrtalo: jak je možné, že tady mají letáček ve slovenštině ale ne v češtině? Každopádně tedy katedrála byla silným zážitkem a přemýšlela jsem kolik by stál lístek do Louvru, kdyby za každý slavný obraz byly 4 eura.... no asi bychom se nikdo nedoplatil. 

    Tento zážitek musel být něčím dobrým spraven, a jelikož byl 1. máj všude lidí jako much a do toho nějaké socialistické oslavy... Sedly jsme si do restaurace, kde nám byl sympatický jídelní lístek jen s asi 15 věcmi. Daly jsme si obě místní krevety v kari a v pálivé omáčce, k tomu třešňové pivo a napůl jednu čokoládovou pěnu. Svět byl zase veselejší a v našich duších i tělech se rozhostil klid.  Dokončily jsme procházku podél kanálů a načerpaly trochu slunce z města, kde se narodil kromě Jana van Eycka i císař Karel V. a u kávy a jedné vafle jsme napsaly hromadu pohledů rodince, která mi tady chybí. Poště všechna čest, protože pohledy dorazily za dva dny! 

     Cestu k nádraží jsme musely hledat kvapem, neboť sestra musela do devíti večer vyřídit ještě nějakou práci. Blíže bylo jiné nádraží než to, kde jsme vystoupily, tak jsme se hrdinně vydaly hledat cestu. Ivča mi pravda moc nevěřila, a když tak nad tím přemýšlím, s mou schopností se ztratit kdykoli a kdekoli se jí ani nedivím, ale chytly jsme dokonce ještě dřívější vlak než byl plánovaný! V Antwerpách jsme chytly zase jeden dřívější vlak, protože měl 20 minut zpoždění. No tolik radosti jsme ani nečekaly:) Já skoro celou cestu zpátky prospala, takže spokojenost byla maximální.