Mlýn, školu ba i více, nabízejí Kozlovice!

             Na skok zpátky doma. Bylo to zvláštní. Samé zkoušky, neznámé české právo, známé české obličeje, nové restaurace, staré dobré pivo... Zkoušky se nečekaně vyvedly na výbornou (nebo snad přesněji dobrou:) a já si říkala, že Nizozemí jsem zcestovala křížem krážem, ale můžu to říct o České republice? ba hůř o Moravě? Moravskoslezsku? Nebo snad dokonce okolí mého rodného Frýdku-Místku?! Hanba mě liskla, takže bylo třeba s tím začít něco dělat - hned, a jelikož jsme v sobotu byly s maminkou samy doma, rozhodla jsem se pro první sondu do okolí. Volba padla na vesnici Kozlovice!
           Úplně jsem koukala, co všecko tohle místo nabízí - historie se tady pravda táhne už od roku 1294 a Leoš Janáček zde byl pečený vařený, ale i přes tyto vstupní informace jsem byla překvapená. Začaly jsme místním fojtstvím s obecnou školou, která je v budově, kde škola nikdy nebyla, ale alespoň to fojtství je původní. Naproti vchodu do muzea stojí Valašský pivovar, který má hrdě na svém kvasnicovém: založeno 2008:) Milá paní důchodkyně, kozlovičanka tělem i duší, nám udělala asi hodinovou prohlídku plnou nesmírně zajímavých informacích. Top z nich je: 

• že frgále bylo jméno pro nepovedené koláče, které se rozpadly při vytahování z trouby a ty krásné kulaté byly "lopaťáky"
• že tradiční lopaťák neměl náplň nahoře - jako dnešní koláče, ale pěkně uvnitř a podle toho, jak byla rovnoměrná, se ukázalo jak je hospodyňka šikovná
• že Masaryk zrušil všecky náboženské věci ze školního řádu, kromě modlitby před hodinou náboženství, že se učilo podle praktických pomůcek a já až teprve tam viděla na živo kus čelisti pilouna
• že aby byl zachovaný dobový interiér s dobovýnm dřevem musí být speciálně ošetřen a poslední vrstva je s přídavkem včelího vosku, proto to na místní půdě voní jako v úle (nebo alespoň jak si představuju, že voní v úle)
• a že břidlicové tabulky pamatuje ještě moje babička...

           Kozlovicím se říká také "dědina valašských vojvodů". Jestli jsou Kozlovice Valašsko či Lašsko byla zjevně otázka velmi důležitá. Oni sami se vždy považovali za Valachy a dle paní průvodkyně také Janáčkovy Lašské tance měly původně V na počátku...  Valaši se řídili valašským právem a díky tvrdé práci v místních lesích byli osvobození od daní a měli vlastní samosprávu. První zmínka o valašském vojvodovi pochází někdy z poloviny 16. století a poslední vojvoda opustil svůj post v roce 1764. Většina místních Vojvodů pocházela z rodiny Krpců. 

       Kozlovice prý bývaly slavné svými pstruhy a houbami -  na ryby do říčky Ondřejnice se zastavil i Jan Werich a správní kozlovští chlapi je chytali do ruk pod břehem. Takové vtipnosti samozřejmě já nezkouším, mně stačilo, že jsem si v místní hospodě u mlynářky dala pstruha z místního náhonu:) Celý areál stojí vůbec taky za návštěvu. Krom toho, že tam dobře vaří, tak je to takový místní skanzen plný hospodářských udělátek, která nemám tušení k čemu jsou (je mi zcela jasné, že kdybych měla být závislá opět na manuální práci a robotě na poli, tak bych chcípla hlady než bych řekla švec...) Místní Šmiřákův mlýn patřil ke čtyřem nejstarším v Kozlovicích a navštěvoval ho rád i Leoš Janáček. Často tam vedl diskuze s majitelem Františkem Šmiřákem a nechal se zde inspirovat k opeře Její pastorkyňa. 

        Taková pohoda u mlýnského kola a točené kofoly se nedá nahradit žádnou holandskou vaflí.... PS: už jsem zpátky v Rotterdamu a je tady strašná zima!:D