Dámský roadtrip na "starý" Zeeland

       Nový Zéland, který tvoří v Tichém oceánu dva velké ostrovy, znají skoro všichni, ale aby mohlo být něco nazváno "NOVÝ" musí přece být někde starý! A právě starý dobrý Zeeland, nizozemskou provincii, která je s mořem neoddělitelně spjata, jsme se rozhodly prozkoumat. Aby to bylo dobrodružství, půjčily jsme si auto a já byla na den odvážná řidička. 

      Posádku našeho neohroženého vozu tvořila Adéla, která mě tady navštívila až z daleké německé Kostnice, místní již ostřílené erasmačky Pája s Lenkou a Pájina kamarádka Marťa, která byla zase kontrolou z Čech. Boj Nizozemců a moře má jednu neslavně prohranou bitvu z roku 1953, kdy záplavy umocněné přílivem a novem protrhly hráze a život vzaly 1835 lidem. Katastrofa, která do té doby neměla obdoby, vlila Nizozemí novou energii do této věčné války s živlem a vypadá to, že projekt Delta, moře alespoň prozatím zkrotil. Systém hrází a přehrad spolu s uzavřením přílivových cest chrání dnešní Nizozemí, které je z velké části ve "výšce" pod úrovní moře, před zatopením. Nejzajímavější protipřílivová bariéra se jmenuje Oosterscheldekering. Stavěla se 13 let, stála 3,6 mld. eur (což jsou celé dvě třetiny všech peněz investovaných do projektu Delta) a díky systému otevřených uzávěrů chrání Nizozemí a zároveň zachovává místní slané prostředí a solné bažiny.

       Zastavily jsme u jedné z dřívějších hrází, kde jsme za 4 eura viděly dva snímky o místní výstavbě projektu Delta a hrůze povodně z roku 1953. Trošku z toho běhal mráz po zádech, to se přiznám bez mučení. Neskutečně u moře foukalo a mě teda informace: "Když je větrný rukáv plný, ozve se varovný signál a lidem se nedoporučuje jezdit přes přehrady a mosty mezi ostrovy. Ostražitost zachraňuje životy." vůbec neuklidnila! Zejména proto, že byl větrný rukáv nějaký podezřele plný....ale žádný zvuk nevydával, tak jsme raději rychle jely. 

        

     Přes několik mostů a foto pauzy jsme dorazily do dalšího cíle, městečka Middelburg. Sice byl stejně jako Rotterdam hodně poničen během německých náletů, ale už to tady zase všecko opravili a člověk nic nepozná. Místní radnice nám na kávičce dělala krásnou kulisu a hrabání se mezi cetkami na místním trhu, dělalo náš roadtrip krásně holčičí. Prošly jsme i opatství s kostelem a budovu cechu gardistů, když jsme začaly řešit oběd. Chtěly jsme ideálně zajít na "high tea", což je tady prý špatně pojmenovaný anglický "afternoon tea", tedy čaj se sandwichem a nějakým sladkým nesmyslem. Hledaly jsme bezúspěšně nějakou chvíli, kdy v jedné kavárně řekli, že ho sice dělají, ale jen na objednávku... no nakonec jsme skončily opět u radnice, holky si vesele daly tradiční holandský krokett a všechny jsme byly spokojené. 

       Čas významně pokročil a bylo třeba se nějak rozumně vrátit - v 6 jsme musely vracet auto a s místní odpolední dopravou to je opravdu velká výzva. Akce se podařila a my viděly cestou ještě spoustu moře, bariér, oveček, polí i koní. No romantické výhledy, které lahodily oku. Paní z půjčovny byla velmi rozverná a nakonec nás to vyšlo na ještě méně než jsme počítaly. Suma sumárům to byl nádherný den a to hlavně proto, že překvapivě i v Nizozemí občas svítí slunce!