Utrecht a Gouda - duo M+L se neloudá

Zahálka může mladého člověka dočista zničit, proto jsme se s Májou rozhodly neztratit ani chviličku! Jen co jsme si odpoledne po jejím příjezdu sdělily základní novinky o světě vůbec, zdlábly k tomu jedno čokoládičkové Ben&Jerrys a vyspaly se do růžova, ráno jsme už chytaly na kole vlak směr Utrecht! Byla jsem vděčná, že Mája chtěla navštívit i toto 4. největší město Nizozemí, protože sama jsem ho měla brzy v plánu. Od předchozí výpravy jsem věděla, že Utrecht je sice malebný, nicméně ne na celý den, proto jsme my hlavy šikovné vymyslely další zastávku v Goudě. 

Do Utrechtu trvala cesta něco málo přes hodinku, což je tak akorát na rozlepení očí a prolistování v průvodci. Plán zněl jasně a jednoduše: po výstupu z vlaku najdeme infocentrum, ukořistíme mapu a prohlédneme si místní krásy. Jak prosté ale i přesto se v tomto neprůstřelném plánu může objevit nějaká trhlina. První problém nastal s infocentrem. Žádné jsme nemohly najít. Šly jsme po šipkách, doufajíc v úspěch - marně.
Na konci šipek nebylo ani infocentrum, ani mapa, ani nic, co by alespoň jedno z toho vzdáleně připomínalo. Nevadí. Městem jsme už kroužily jako supi a katedrální věž viděly snad ze všech stran. Při třetím kolečku jsem si dokonce začínala myslet, že už vlastně žádnou blbou mapu ani nepotřebujeme. Překvapivě se na nás ovšem (při jiných šipkách a jiném infocentru) usmálo štěstí a my do jednoho turistického centra zapadly. Objevil se další problém v našem plánu - jediná mapa, která nám může být tímto infem poskytnuta, stojí 4 eura. No tak to děkujeme, paní, ale není třeba. Vyfotily jsme si plánek města a zbytek se rozhodly absolvovat pomocí techniky. Jsme přece téměř děti 21. století! Zásobily jsme se ovšem alespoň pohledy, protože přes veškerou techniku, pohled a mejl, to jsou dvě zcela odlišné věci...

Vyrazily jsme zpátky do ulic tohoto centra katolické víry. Prohlídly katedrální věž (asi po čtvrté), nakoukly do kostela a zjistily, že ta podivná budova, co jsme ji taky minuly už několikrát, je vlastně radnice... No roztomilý je ten Utrecht. 

       Historické kořeny města sahají až k Římanům, kteří v těchto místech na Rýnu založili pevnost Traiectum. Ve středověku se místo latinsky označovalo Ultra Traiectum a od toho je k Utrechtu už co by kamenem dohodil. Dneska je toto město sídlem největší univerzity a církevní správy v Nízozemí. Počasí nebylo nic moc a my toužily kromě místních kostelů vidět také chudobince, které byly postaveny v půlce 17. století. Ano, lidé jsou svým způsobem utrpením fascinováni a my nejsme výjímka...Malé domečky vypadaly jako z obrázku a očividně se v nich stále aktivně bydlí! Procházka ve větru nám brzy přestala připadat romantická a cesta k vlaku se zdála jako výborný nápad. Nejlepším zážitkem tak snad z Utrechtu zůstane ranní kávička s brownie ve Starbucks. Je to možná přízemní, ale nepřiznat si to by ze mě činilo osobu i povrchní, a toho se chci vyvarovat:)

         V Goudě nás čekaly další jídelní orgie, ale to jsme předem netušily. Cesta zabrala asi 20 minut a my se velmi neprozřetelně najedly naší svačiny. V první sýrárně jsme totiž dostaly na ochutnání celkem asi půl kila sýra. Jako správné turistky jsme se pěkně nadlábly a nakoupily bochánky pro nejmilejší. V druhé sýrárně jsme opět spořádaly zhruba půl kila dalších sýrů, ale copak jsme mohly odolat, když nám to prakticky vnucovali?!?! Zejména, když je Gouda nejlepší sýr na světě...  Sýry s wasabi, pestem, olivama, kmínem, hřebíčkem, mladé, staré, přestárlé, kozí, ovčí, uzené... Osobně nějakou chvíli sýr snad ani vidět nemusím:) 

    Goudou jsme se ale jen neprojedly, ač by mi to bylo podobné, a rozhodly jsme se navštívit také místní kostel St. Janskerk. 
V 15. století sice lehl popelem ale Gouďané (nebo správně holandsky chauďané?) ho postavili znovu a musím uznat, že šikovně. Nejznámější jsou místní vitrážová okna, která kostel obdržel od významných katolických dárců, mezi nimi také od Filipa II. Španělského. Vitráže zobrazují biblické výjevy, ale také aktuální události, jako například osvobození Leidenu. Po změně náboženství byly katolické biblické výjevy protestanty zahaleny, ale klobouk dolů, že je nezničili a my se barvičkama mohly stále kochat.
         Když k tomu všemu připočtu ještě místní radnici ve stylu vlámské gotiky, která je jednou z nejstarších v zemi, je to pro mě město, které bych doporučila každému cestovateli v Nizozemí. Takové Holandsko v kostce.
 Nebo spíše Holandsko v oválné goudě.  Sýry, grachty, dřeváky a hlavně klídek. Musím se tedy přiznat, že můj úsudek možná není úplně nestranný, neboť mě Gouda uplatila hned ze startu. Po výstupu z vlaku, jsme s Májou dostaly do ruky každá palačinku, protože bylo nějaké výročí armády spásy. Zda za to mohl cukr, Mája, sýr či občasný závan mariuhany na chodníku nevím, ale tento výlet, byl rozhodně jeden z nejkrásnějších!