Rodinné Velikonoce v Nizozemí...

          Jen co Mája ve středu zvedla kotvy měla jsem čas tak akorát zamáčknout slzu, uklidit byt, zajít do školy a vítat další návštěvu! Na zelený čtvrtek mi tady dorazili Diásci (teta, strejda i Miška s Gabčou) a kromě sebe, což je samozřejmě nejdůležitější, přivezli taky pravé moravské Velikonoce! Krabice perníčků, mazanec, babiččina beránka i sekanou. Měla jsem co dělat, aby nepojali podezření, že z jídla mám větší radost než z nich:) Velikonoce místní slaví samozřejmě jinak a holandské tradice se těm naším (hlavně sveromoravským) nevyrovnají ani za mák. (Tady to prý probíhá zhruba takto: Na květnou neděli chodí děti v průvodech od farmy k farmě a sbírají vajíčka, a aby je našli, nosí s sebou ozdobenou hůlku jménem "Palmpaas" = velikonoční palma no a v pondělí hrají nějaké vajíčkové hry, jako hledání vajíček kolem domu nebo "nakřápnutí" vajíček ve dvojicích, přičemž vyhrává ten, který ho nakřáplé nemá. K tomu si prý ještě dávají zaječí uši. No ohromená nejsem.)

         Velikonoce je třeba prožít aktivně a nejlépe co nejholandštěji. Začali jsme z lehka večerní procházkou po Rotterdamu a stihli hlavní místní krásy. Holčičky měly ve tváři výraz Varela Frištenského: jako Rotterdam je pěkný, ale že bychom to musely vidět dvakrát.. 

       Druhý den naštěstí přinesl slunce a kopu nových zážitků. V pátek začínaly oficiální první letošní sýrové trhy v Alkmaaru - no bez nás to teda nešlo! Viděli jsme spoustu roztomilých chlapců s různobarevnýma kloboukama (červené, zelené, modré nebo žluté podle toho, ke kterému cechu patří). Nosili na speciálních sáňkách po dvojicích vždy 8 bochníků sýra k váze, potom to naložili na vozíky a jelikož má každý bochník 25 - 28kg po půlhodině jsem měla pocit, že jich více stojí a klábosí než nosí;).

    Z Alkmaaru jsme se vydali do Amsterdamu najít informační centrum a koupit hollandpass. Podle mapy jsme došli k ičku, já zaplula dovnitř a...byla jsem v gay sexshopu, který hrdě růžově hlásil  "gay info center". Milý pán v latexových kalhotech (jen v latexových kalhotech, aby bylo jasno) mi oznámil, že je mu to hrozně líto, ale hollandpassy tam neprodávají, protože jsou jen taková maličká pobočka. Tak jsem poděkovala a laškovně při odchodu mrkla. Venku se Diásci culili a já měla nový zážitek:) Na hlavních informacích to bylo taky lehce složité, ale nakonec jsme Hollandpass opravdu získali! Jupí! Diásci vyrazili do Rijksmuzea a já ke kostelu, kde prý snad možná byl někdy pochovaný Rembrandt. Kostel byl vesele zavřený - Velikonoce přeci! - takže i procházka kolem grachtu stála za to. Naše poslední zastávka bylo moře a květinová pole - na duny jsme se už večer ve větru drápat nechtěli. Vraceli jsme se úplně hotoví a děti padly do postele jako podťaté.

     Další den nás čekal opět Rotterdam - měl u holčiček druhou šanci a naštěstí ji úplně nezahodil. Každá návštěva musí ochutnat čerstvé stroopwafle a ani téhle se to nevyhlo. Teprve po této povinné sladké zastávce jsme se vydali do místní předražené ale nádherné zoo. Má vlastní výzkumné oddělení a hlavně naprosto parádní Oceánium se dvěma tunely, kde nad hlavou proplouvají žraloci, rejnoci i želvy. Úžasné. Krmení tučňáků bylo ukázkou opravdové divočiny, ale po asi 4 hodinách jsme toho začali mít tak akorát. Je jistá hranice času stráveného mezi zvířety, která by neměla být přešvihnuta, aby bylo zachováno psychické zdraví všech zúčastněných. 

     A hlavně: večer nás čekal  zlatý hřeb celého dne. PALAČINKOVÁ LOĎ! Na dvě a půl hodiny jsme dostali stůl na lodi, která nás provezla přístavem kolem všech možných i nemožných rafinérií, nákladních prostor, překladišť a to vše za romantického nočního osvětlení. Jako bonus k tomu ještě all you can eat palačinek! Velmi dobře investovaných 23 eur:) Na lodi byly tři základní druhy palačinek: čisté, se slaninou nebo s jablkem a k tomu spousta lentilek, čokolády, kompotovaného ovoce, masových kuliček, burákového másla, sýrů, salámů... no já snědla dvě slané a dvě sladké palačinky, a když na konci přišla ještě zmrzlina s horkými višněmi, regulérně jsem myslela, že nastává má poslední chvíle a už se z lodi nevykutálím. Na mé nervy obalené čokoládou ještě působily blahodárně výhledy z okna, když jsme proplouvali centrem nočního Rotterdamu. S holčičkama jsme si na chvíli užily i balónky v podpalubí, aneb i trocha pohybu po obžerství přišla! Jen to tam podivně smrdělo a děti, jakmile viděly barevné balónky, z nějakého nepochopitelného důvodu přeply na agresivní bpjpvý mod a začaly po sobě, a po mě taky,  házet balónky jak zběsilé. Palačinkovou loď je možné zaplatit taky jen na hodinu, ale myslím, že to si člověk nevychutná tu projížďku, protože hlavně dlabe. Takhle jsme si užili dosyta obojí a odcházeli naprosto spokojení.

    Ještě ráno jsme byli plní palačinek ale bylo třeba opět pohnout kostrou! Tentokrát směr Haag. Ideální plán zněl: z Haagu chytnout bus do Keukenhofu a z Keukenhofu pak zpátky do Haagu. Zní to sice jednoduše, ale nebylo by to Holandsko, aby neskrývalo nějaký háček! I když jsme s tetou všecko důkladně naplánovaly a zkontrolovaly na internetu, autobus do Keukenhofu z Haagu o víkendu nejede. A byla neděla. No pecka. Koukala jsem na ně jak z jara a nikdo mi nedokázal vysvětlit, proč to tak je a ani komu si můžu stěžovat. Stoický klid tety a strejdy mě ale donutil jednat a nejen lamentovat. Naštěstí každá situace má své řešení a my seděli za chvíli ve vlaku do Leidenu a z Leidenu už překvapivě autobus jel. (teda až takové překvapení to nebylo, jednoho nebožáka jsem otravovala tak dlouho, než do Leidenu zavolal a vše zkontroloval). Keukenhof byl dobyt!

       A že se bylo na co koukat. Pozitivní myšlenky Mišky zapůsobily a nám svítilo sluníčko - vítr nám začal vadit asi až po 2 hodinách, kdy opadlo prvotní nadšení. Alespoň nějakou přívětivou tvář ukázalo Nizozemí. Tulipány, hyacinty, gerbery, narcisy a spousta dalších květin, jejichž jméno neznám, byly prostě všude. Téměř všecko kvetlo, místama to i vonělo a bylo to neuvěřitelné. V životě jsem tolik kytek neviděla! (neustále jsem si teda říkala: "to muselo dát práce...a přitom je to taková blbost...":) Ještě, že jsem do Rotterdamu nejela už podzimní semestr, ten jarní je mnohem lepší! Zahrada Keukenhof byla založena v roce 1949 jako jakási výstavní skříň nizozemských pěstitelů cibulovin (od prvního kroku bylo jasné, jak moc jsou na své květiny hrdí:) a dneska jich tady je na 32 hektarech asi 6 milionů. Je tady dokonce taky "walk of fame" takže tulipány mají u sebe cedulku s obličejíčkem a jménem, komu tato odrůda patří. Našla jsem Rembrandta, Aishwaryu Rai i kačera Donalda. V Keukenhofu by se dalo strávit mládí, ale my měli další plány! 

     Po opětovném absolvování trasy Keukenhof-Leiden-Haag nás čekalo centrum poslední stanice. V Haagu si strejda vyzkoušel heringa, i když jeho drahé dcery řekly, že mu ten den už nedají pusu. Hlad sice  nezahnal ale přijíždějící autobus nás donutil fičet dál bez jídla. Madurodam - to bylo vše, co jsme nestihli v kostce, i když  by to nebylo Holandsko, aby se neobjevil nějaký problém. Na Hollandpassy měli mít teta se strejdou slevu na vstupné, ale koho mohlo napadnout, že když člověk vlastní plastovou hollandpass discount card. že od něj očekávají ještě odtrhnutí jakéhosi papírku na zadní straně brožurky?!?!  To už i holčičky říkaly: " Ale Leni, proč se rozčiluješ? Vždyť jsme v Holandsku." I ony pochopily, jak to tady chodí, dřív než mé naivní já...

     Madurodam je miniaturní Nizozemí, pojmenované podle architekta Madura. Vše je v něm postaveno ve velikosti 1:25 a má to i silný příběh v pozadí. Královna Juliána I. jej otevřela v roce 1952 na památku svého syna George, který v roce 1945 zahynul v Dachau a veškerý zisk putuje do dětských charitativních spolků. Našli jsme Rotterdam, Amsterdam ale i třeba Utrecht, Goudu a pak spoustu dalších krásných hradů, které musím ještě navštívit! Už začínám plánovat výlet na víkend:)