Výstavy, divadla, opery...po tom se mi občas zasteskne vice než po sýru. O to větší radost mi udělalo pozvání českého centra a ambasády na vernisáž putovní výstavy Saudkových fotografií nazvaných "Goodbye Jan". Celá akce se odehrávala v "Castle Praha". No přišla jsem o 15 minut později, protože jsem to hledala jak šílená. Až později jsem zjistila, že tato budova je nepřehlédnutelná - Castle Praha vypadá jako pražský orloj v Disneylandu. Doběhla jsem celá uřícená do 4. patra a začala korzovat mezi těmi asi 30 lidmi. Aby mi to šlo lépe vzala jsem hned do ruky připravené víno a šla k bufetu omrknout dobroty. Intelektuální korzování kolem fotek chvíli počká.
Nechápu, jak má člověk jíst společensky přijatelně, když bojuje s obrovským kusem ananasu jen vidličkou! V dalším kole dávám na talířek radši jen chleba - chlebíček teda nic moc. Postavit ingredience do mrakodrapu, aby se to člověku ani do pusy nevešlo... jíst to je další ze společenských hlavolamů. Šla jsem pro další víno. Při procházení kolem fotek Saudkových nahotinek se začínám socializovat. Nejprve mne prakticky přepadne postarší dědula - Korejský učitel češtiny (!!!), který se mnou mluví přirozeně česky. Dostávám vizitku, pozvání do některé z jeho hodin a další společnost v podobě jeho čtyř žáků. " Dobrý den, já jsem Matěj. Těší mne." Po dvou měsících toho víc neumí, ale i tak to bylo milé. Matěj - vlastním jménem Moon Hee Wook - jede o prázdninách na měsíc do Plzně na workcamp. To jsou mi věci. Korejky jsou ze Saudka celé vyděšené. Myslím, že tolik ňader ani zadků snad nikdy neviděly. Slyšela jsem pana velvyslance, že vybral ty cudnější. Slečny toho názoru nejsou a rozpačitě opakují interesting...very...interesting. Po deseti minutách se omluvím a razím opět k bufetu dát si pro jistotu jeden z posledních kousků sladkého chleba. Pro změnu mě lapnul zástupce Vietnamského konzula. Ptá se mě jestli je to obraz nebo fotka. Opět vizitka a tentokrát pozvání do Vietnamu. Píšu svůj email na kousek papíru a přemýšlím, proč vlastně... No ale mít vlastní vizitky by bylo cool. Rozhodně jedna z věcí, kterou doma udělám. Z vietnamské společnosti se přesouvám do italské. Profesor italštiny Emilliano mi vysvětluje, že fotkám rozumí víc, než Korejci, protože je z Itálie, kam se ale nemůže vrátit, protože tam není práce. Tímto stylem také hovoří. Sice je jeho angličtina ultimátně vtipná - mluví ji naprosto stejným přízvukem, jakoby to bylo italština a gestikuluje jak splašený - po další čtvrt hodině to ovšem vzdávám. Myslím, že mě totiž vůbec neposlouchá. Tak mu řeknu, že Korejci mi připadají jako Italové Asie, protože řídí jako prasata a chodí pozdě. Trochu mě překvapilo, že mi dal vizitku. Čas na třetí víno a v prořídlé společnosti zamířit ke dvěma krajankám.
 |
| pan velvyslanec Jaroslav Olša |
Češka Petra a Slovenka Monika mi pak dělají společnost zbytek večera. Řady hostů se ztenčily a my se dáváme do řeči s českým velvyslancem (já si hned říkala, že je mi nějaký povědomý:-). Ptá se mě, jak jsem se dostala na seznam pozvaných., já na to, že jsem psala hysterický email kvůli Kimovi před nějakou dobou. Jeho "áááá, tak to jste byla Vy!"mě dost pobavilo. Zbytek konverzace byl o víně, o Koreji, o tom, jak se mu tady žije. Při odchodu jsem byla už pozvaná za měsíc na další akci a neskutečně se těším.
1 komentářů:
Musím se smát, když si představím, jaké zděšení v nich musel Saudek vyvolávat :D
Okomentovat