Hledání nudy v Soulu

Po nějaké době opět zdravím! Lenka se má stále skvěle, ba zdá se mi, že každým dnem lépe a lépe. Je čas opět vyprávět, co nového v Jižní Koreji...

Tak nudu v Soulu jsem zatím nenašla a ani z dálky neviděla. Pokud nejsem ve škole, tak se někde učím, kafíčkuju s kamarádkama, večeřím s bandou mezinárodních studentů nebo vesele poznávám další minisvěty a miniměsta ukrytá v tomto velkoměstě.

Korejská buddy jedné skupinky zorganizovala minulý týden výlet do zábavního parku Lotte World - je to taková parafráze Disneyworldu, ale zároveň mnoho kolotočů a blbin, na kterých jsme se vyřádili :-) Naše skupinka studentů byla snad horší, než malé děti. Všechno jsme museli vyzkoušet, všude jezdit a až do zavíračky nenechat nikoho z personálu odpočívat. No jsem ráda, že jsme šli, ale myslím, že mi to stačilo až do konce pobytu. Některé volné pády mě dost děsily a zařvali jsme si všichni moc pěkně a opravdu moc nahlas :)

         Zábava ovšem musí být vždy vyvážena také vysokou kulturou a to my s Biggou taky umíme. Výstava Van Gogha byla v Soulském domě umění pouze do neděle 24. března. Musely jsme trochu spěchat ale stálo to rozhodně za to. Hned jsem si připadala trochu jako zpátky v Nizozemí. Byla to dokonce největší výstava jeho vlastních portrétů, která kdy byla uspořádána. vevnitř se bohužel nemohlo fotit, ale mně se úplně ze všeho nejvíc líbily rentgeny obrazů, na kterých člověk přesně viděl, co bylo na plátně před Goghovou krajinkou nebo květinama...Nebudu nic zatajovat - většinou to byly nahotinky :-)

Po umění přišla historie: korejský válečný památník. No byl to silný emocionální zážitek a dost mě to teda dojalo. Muzeum je nádherné a k tomu ještě úplně zdarma. Největší část samozřejmě zaujímá historie Korejské války a myslím, že je to velmi uživatelsky friendly. Kromě klasických exponátů a fotek, je tam také mnoho krátkých filmů ve čtyřech nejčastějších jazycích (korejština, angličtina, čínština a japonština),   uprchlický tábor v životních velikosti, ve kterém člověk prochází přímo po kamenité cestě a slyší dětský pláč, letadla, vrtulníky, padáky... No myslím, že každý chlap by se vyřádil a já byla taky spokojená.

Nachozeno v nohách již po muzeu bylo dost, ale zahálka může mladého člověka dočista zničit. Rozhodla jsem se proto navštívit ještě jednu památku UNESCO - svatyni Jongmyo. Měla by to být nejstarší dochovaná konfuciánská svatyně, přičemž rituální obřady pokračují v tradici, založené ve 14. století.  Tyto vzpomínkové obřady jsou za zemřelé krále a královny z dynastie Choson. Místo rozhodně stojí za návštěvu, ale pro mne to bylo hlavně skvělé místo k odpočinku. Spousta laviček, jezírek a přírody... Domečky mi velmi připomínaly palácové stavby a z těch mě už počáteční nadšené přešlo. Jsou prostě hezké ale velmi podobné.

      

Super ovšem bylo, že v jednom z domečků si člověk sedl na zem a mohl koukat na dokument o svatyni. Byly k tomu i anglické titulky, ale chytla jsem to až od půlky, a když se smyčka vrátila, začaly titulky čínské... Tak jako tak myslím, že místní chrámové a palácové komplexy budu používat pro studium a čtení jen co se ještě o chlup oteplí. Vstupné je směšné a je tady prostě opravdu krásně....:)