V Bruggách...

         Jarní počasí v Holandsku přivítalo další návštěvu z Čech, respektive z Moravy! Dan, Honza, Terka i Mirka strávili v autě krušných mnoho hodin, aby ve 3 ráno konečně padli vyčerpaně do spacáků.  Být s přáteli je báječné samo o sobě, ale když vám k tomu dovezou domácí koláče a spoustu dalších českých klasik, kdo by je nemiloval??? Hlavně na ty tvarůžky se těším B) 

         První den jsme začali zlehka - 

procházkami po Rotterdamu, ochutnáváním místních specialit, pohoda, klídek. Neděle patřila Bruggám, a to jsem se téměř nemohla dočkat! Po shlédnutí filmu In Bruges, když pominu šílenost vlastní zápletky, jsem tušila, že Bruggy jsou prostě nádherné - a jak říká průvodce, někdy snad až kýčovitě...

Ne nadarmo se jim říká "Benátky severu", jsou protnuty četnými kanály, které tvoří řeka Reia. Chvíli jsme váhali, zda se taky neprojedeme, ale pak jsme to zavrhli - přeci jen 8 euro za půlhodinky v obrovské skupince turistů byla atraktivní jen prvních 10 minut. 

        Centrum je zapsáno jako památka UNESCO, a není divu. Paradoxně tady pomohl úpadek města -  díky zanesení kanálu koncem 15. století ztratilo město přístup k moři a vedoucí úlohu nejdůležitějšího flanderského obchodního města převzaly po Bruggách Antwerpy. Město chudlo a v roce 1850 bylo dokonce nejchudším městem Belgie. Díky tomu se příliš neměnilo a nepřestavovalo - a zachovalo si svůj středověký ráz připomínající dny zašlé slávy. Takže je mi sice líto všech těch chudáčků, kteří 400 let neměli co do pusy, protože si neohlídali binec ve vodě, ale to město je fakt super.

      První kontakt s městem  proběhl asi během hodinové jízdy centrem v autě a naprostou nemožností sehnat místo na parkování, když už jsme rezignovali na přemrštěné parkovné. Nic naplat, museli jsme zjišťovat u domorodců, co a jak a  milý Belgičan nás vedl až k hlavnímu nádraží, u kterého je nejlevnější parkoviště ve městě a ještě v dostupné vzdálenosti od centra! No pán byl naprostý poklad a mnohem příjemnější Belgičan než Hercule Poirot. Musím něco dělat s předsudky vůči Belgii...

       Vzali jsme to pěkně pěšky od konce. Nejprve dvůr bekyní, kde nádherně kvetly narcisy. Bekyně byly, ženy, které nechtěly být jeptiškami a skládat řeholní slib, ale rozhodly se pro život tomu řeholnímu velmi podobný. Dneska už tam bekyně nejsou a nahradili je benediktinští mniši, tudíž má místo stále specifickou lehce tajemnou atmosféru a všude přítomné nápisy usměrňují turisty, protože má být zde silence!

      Pro mě nejkrásnější stavbou v Bruggách, byl  kostel Panny Marie (Onze-Lieve-Vrouwerkerk), který byl další na řadě. Vstupné euro nám zajistilo vstupenku do spousty dalších místních památek, takže nám ho nebylo vůbec líto. Kromě druhé nejvyšší kostelní věže v Belgii (jen o metr ji přeční kostelní věž v Antwerpách) mě kostel uchvátil Michelangelem. Ten sochař má něco do sebe a jeho Marie s dítětem je prostě krásná. Začíná mi být ten člověk vyloženě sympatický po návštěvě Říma a jeho citát "Kdyby lidé věděli, kolik práce mi dalo osvojit si své mistrovství, nezdálo by se jim to nijak nádherné" patří k mým oblíbeným. 

Kromě Michelangela se uvnitř nachází také hrobka mimo jiné Marie Burgundské a jejího otce Karla Smělého.

          Nejznámější jsou ale obě dvě náměstí v Bruggách: Markt a Burg. Obě jsou hezké, ale i když průvodce říká, že nejkrásnější náměstí je Burg s Palácem svobody Brugg, ve kterém je renesanční sál, s radnicí, ve které je pro změnu gotický sál a ještě s bazilikou svaté Krve, která je teda dost pochmurná, ale díky tomu kouzelná... Mně se líbilo víc na Marktu, který je prostornější a nachází se na něm Belfort - zvonice (pro znalce filmu in Brugges nezapomenutelná, i když my měli smůlu, protože byla zavřená) a tržnice Hallen. Uprostřed náměstí jsou sochy belgických hrdinů počátku 14. století: Petera de Conincka a Jana Breydela. Stali se vůdci povstání proti francouzskému králi Filipu IV. Sličnému a místním vyšším třídám. Roku 1302 povstalci povraždili francouzskou posádku a sympatizanty s Francii a metoda, jak byli Francouzi odhalováni byla vskutku originální: nedokázali prý správně vyslovit slova "Schild en Vriend" (štít a přítel).  Filip pak do Flander poslal vojsko ale v bitvě, známé jako "bitva zlatých ostruh", bylo poraženo a situace místních se tedy opravdu zlepšila a postavení flanderského hraběte bylo posíleno. 

          V jednu chvíli jsme ovšem byli zážitky a dojmy vyloženě přesyceni a belgické vafle nás utěšily jen na chvíli. Bylo třeba nakoupit nějaké suvenýry, a kde jinde než v čokoládovně? Vybrali jsme k tomu pralinkárnu, ve které tekla čokoládová fontána - a my do ní s radostí namočili připravené marshmallow, i když to bylo fakt sladké už i na mě. Poslat pohledy, koupit zvoneček, které Mirka sbírá, poslední fotky v parku a bylo na čase vyrazit, neboť Bruggy a Rotterdam jsou sice blízko, ale ne úplně za rohem.  Po dvou hodinkách jízdy jsme si užili správnou večeři - topinky a vysočina, aneb díky vám, mí drazí, že jste přinesli kus Moravy do mého bytu:)