Antwerpy - město, kde najde žena nejvíc přátel:)

             Pokud je pravda, že diamonds are a girl´s best friend, pak v Antwerpách tito přátelé mají pravý domov. V muzeu diamantů také začalo mé objevování, tohoto belgického města.  Co říci o diamantech? Snad ještě pár citátů:) "I am jewish. I do not excercise. If God wanted us to bend over, he´d put diamonds on the floor." Joan Rivers nebo můj nejmilejší: "I never worry about diets. The only carrots that interest me are the number of carats in a diamond!" Mae West. 

Diamanty jsou prostě věčné a v Antwerpách to platí dvojnásob. Je zde největší diamantová burza na světě, na 12 000 brusičů diamantů a roční objem obchodu je 16 miliard dolarů. Vedle nádraží se rozkládá diamantová čtvrť s klenotníky a také muzeem, kde jsem se během tří patrové výstavy dozvěděla - snad si pamatuju alespoň třetinu všech informací - o diamantech naprosto vše. No co mě ale opravdu zaujalo, byly některé příběhy diamantů. 

Jeden příklad za všechny: 

Diamant naděje: Název - HOPE -  pochází od Henryho Thomase Hopa, který ho měl ve vlastnictví na konci 19. století. Objeven byl ale mnohem dříve v jižním regionu Indie, kde se věřilo, že má velkou mystickou sílu. Kámen se dostal do rukou Ludvíka XIV., který jej rozřezal. Během francouzské revoluce byl kámen ale ukraden a na dlouho beznadějně ztracen. Další zajímavou majitelkou byla Evalyn Walsh McLean, mladá Američanka, která jej dostala roku 1911 jako dárek od svého manžela (ten jej koupil za 180.000 dolarů od Cartiera). Chovala se k němu vskutku ukázkově:) Nosila ho do bazénu, nechala svou dogu prohánět se s ním kolem domu, půjčovala ho nevěstám i vnučce na žužlání, když se ji prořezávaly zuby... Byla přesvědčená, že skutečná síla diamantu je v pocitech radosti a úcty. Vlastnila jej až do své smrti roku 1947 a o dva roky později koupila Naději firma Harry Winston, Jewelers z New Yorku a od r. 1958 jej vlastní Smithonian Institute ve Washingtonu D.C. Pro představu jeho dnešní cena je 250.000.000.000 dolarů ( snad tam mám všechny nuly:) )  

          Antwerpy ale naštěstí nejsou jen městem diamantů:) Podle legend vzniklo jméno města, jak připomíná i socha před radnicí, přímo pohádkově. Blízko řeky Šeldy žil obr Antigon, který vybíral poplatky za překročení řeky a těm, kteří odmítli, utrhl ruku a hodil ji do Šeldy. Tento obr byl poražen římským vojákem Silviem Brabem, který mu zcela neoriginálně také usekl ruku a hodil ji do Šeldy a od toho hand (ruka) a werpen (házet) Antwerpen:) Pravděpodobnější je ale latinský základ antverpia ( Ante- před Verpia - usazeniny, míněny asi usazeniny řeky).  

      Antwerpy jsou městem Rubense. Tento "král malířů a malíř králů" v Antwerpách žil, tvořil a také zemřel. Jeho obrazy zdobí katedrálu Panny Marie ( katedrála pochází ze 14. století a její 123 metrů vysoká věž je nejvyšší v celém Holandsku) a jeho dům "Rubenshuis" je pro studenty za symbolickou cenu 1 euro- nemohla jsem to tedy vynechat. Bohužel se nikde nedalo fotit, ale dům to byl vskutku krásný. Kromě toho, že Rubens maloval také obrazy sbíral a je to prostě procházka nádhernou galerií zpestřená dobovým nábytkem. 

V kostele svatého Jakuba je Rubens pochován, ale důvod, proč se k jeho kryptě v zadní části kostela dostane turista jen od dubna do září mi není znám. Hlavně teda jsem lítala po Antwerpách jako hadr na holi, protože otvíračky nebyly nejpříznivější :) Katedrála otevřená jen do 3, ale zato kostel svatého Jakuba až od 2 do 5, do toho hrad Steen a muzeum Plantin-Moretus...nakonec jsem stihla ale vše B). Jak jsem pak zjistila, tak hrad je vlastně sice otevřen ale nikam se člověk stejně nedostane, protože muzeum je zavřené (jak hlásil papírek psaný růžovým zvýrazňovačem:) Ale pohled na Šeldu a věžičky z 16. století taky stál za tu cestu.  

           Velkým překvapením pro mě bylo muzeum Plantin-Moretus. Kromě obrazů Rubense, které se daly bez problému fotit, je toto ráj knih a také památka UNESCO. Roku 1548 zde Kryštof Plantin založil tiskárnu a dnes je v této renesančně-barokní budově unikátní sbírka starých knih a tisků. Nechybí karolínská minuskule, česká dvoudílní latinsky psaná bible Konráda z Vechty (1403), Gutenbergova bible nebo polyglotní bible, kde na dvou stránkách jsou ve sloupcích 4 identické texty ve 4 jazycích. A to vše je korunováno originálními tiskařskými stroji a popisem práce takového knihtiskaře v novověku... 

No paráda! Zatím bych hodnotila Antwerpy jako jedno z nejkrásnějších měst, které jsem tady viděla. Celý výlet byl teda trochu korunován odjezdovým chaosem-málem jsem nestihla odeslat pohledy, vlak chytla na poslední minutu, aby to nakonec bylo korunováno dvou hodinovým zpožděním:) Nu člověk míní a život mění:)