Rumunský Banát- cesta zpátky.. cesta k sobě

Banát asi není prázdninová destinace, která by člověka napadla jako první.. ale mě ruka osudu zavála právě do těchto zapomenutých míst, abych našla to co jsem nevěděla, že hledám. A jelikož nejsem schopna popsat kouzlo českých vesnic v Banátu, zkusím alespoň hodit pár mini postřehů a zajímavostí jako inspiraci pro další odvážlivce:) Navštívili jsme Temešvár, čtyři české vesnice a lázeňské městečko.. tak pár střípků:)


Jak se dostali Češi do Rumunska? Dávno tomu:) Do Požarevackého míru byl Banát po dvě století ve správě Osmanské říše ale po jejich vytlačení rakouskými vojsky za Dunaj se habsburkové stali pány této země. Díky vojenské hranici, kterou bylo třeba efektivně bránit byli i lidé z Čech nalákáni na volnou půdu do Bantu. První vesnice- Svatá Alžběta- byla založena 1823 a o tři roky později i Svatá Helena. Druhá vlna přišla 1827-1828 a vznikly další vesnice jako Bígr, Rovensko, Gerník, Eibentál.. A Češi jsou v těchto vesnicích na své češství snad hrdější než obyvatelé České republiky.

Svatá Helena
V této vesnici mě zaujalo, že má dva kostely. Katolický i baptistický a po navštívení obou mší se mi zdál baptistický záživnější- asi hlavně proto, že tam hráli na mandolíny! Probíhaly za mé přítomnosti i táčky takže zážitek hned ze startu:) Hospůdka u Pepsiho mě pohostila a pan majitel je parádní hospodský jak má být!:) Jen ve vesnici není pitná voda, což je dosti problém:/

Bígr

Tato vesnice mě nadchla sama sebou ale obyvatelé byli na turistické ksichty o poznání méně příjemnější.. holt špatné zkušenosti se těžce smazávájí a my se jen mohli snažit jejich mínění vylepšit. Vesnice má tvar kříže a uprostřed stojí kostelík.Člověk má pocit, že se vrátil zpátky a zároveň ho to nutí myslet nad svými hodnotami a přemýšlet o věcech, které považoval za základní a jasné.. a najednou jasné vůbec nejsou. Cesta k vesnici je adrenalin jako blázen a občas jsem měla pocit, že nš autobus je roztomilá balancující provazochodkyně, která může každou chvíli sletět do publika..nebo do skal;) Městečko má méně než 200obyvatel a my u jednoho z nich nocovali na zahradě:) Země byla pokrytá švestkami, tak bylo všude cítit skoro slivovici a vidět miliony mravenců:D


Eibentál
Tady jsme strávili celé tři parádní dny. Z Bígru jsme přes kopec Kopřiva (911mnm) došli k dolům v Ujbányji, kde donedávna muži z vesnice živili sebe i své rodiny, ale po neštěstí a zavalení tří horníků byly doly zavřeny a obyvatelé nemají žádnou pořádnou možnost práce.  Ve měste žije i pan Kocman, kterého jsme měli tu čest poznat a poslouchat jeho vyprávění o minulosti, přítomnosti i budoucnosti.. o práci, o geologii, o dolech a dokonce i o naší republice. Spala jsem s průvodci a Kristýnou u paní Jozefky, která byla úplně neskutečně milá a hodná. Dokonce mi dovolila vedle ní sedět na mši a vždy mi ukázala co se zpívá-proto jsem si zazpívala i v rumunštině:) vařila nám jako králům a i díky ní jsem měla po návratu- a stále mám- o čem přemýšlet. Udělali jsme si i výlety na kopec Cucuiova (vrchol dobyt mimo značku po jakési suti :D )  a přes Známanu kolem salaší takový okruh zpátky do "tisového údoli" tedy Eibentálu. Na salaších bydlí hlavně Rumuni a mají zle psy, kterých jsem se dost bála ale bylo to dobré:) Na konci jsme si užili nefalšovanou tancovačku i s místní bývalou učitelkou Nánou a jejím mužem Aramem a tančili až do rána bílého:) samozřejmě jen polku, valčík a místní tradiční..prostě paráda.

Šumice

Vesnička je to malinká ale s nádherným arboretovým hřbitovem kousek za vesnicí. Bydlí zde i pošťák (ano pošta je funkční!!) Veverka, na jehož zahradě jsme spali a který k nám přišel k ohni a krásně vyprávěl.. Vůbec to pro mě bylo asi na Banátu nejlepší. Lidé, kteří zde jsou. A že moje myšlení tady prostě nefunguje. Pan Veverka nám vyprávěl, že ho nikdy nenapadlo ze Šumice odejít. I když nemá moc peněz a život je těžký. Mnoho, hlavně mladých lidí, odchází právě třeba do Čech za prací, ale pro něj cestování nepřipadá v úvahu. Blízko vesnice je i český mlýn, který stále vlastní česká rodina Kalinů a také klášter v Putně, kde jsme dostali od místního popa (je pravoslavný) dokonce najíst!:) Byla to nějaká sladkost z krup a jablek ale výborné.

České vesničky jsou každá úplně jiná a je těžké si na ně udělat názor. Člověk jen může stát a kochat se tou nádherou a odnést si to co nehledal, co nevěděl, že chtěl a co si myslel, že nepotřebuje a přesto se vrací bohatší a ani neví komu za to poděkovat...