Malá Fatra aneb: "do první slzy, do první kapky krve, do první kapky mozkomíšního moku.."

Čas od času mé šílené sny a plány vyjdou- i když se zpožděním- a proto rok po naplánování se uskutečnila akce: Viva la Malá Fatra!
Obsazení bylo přímo hvězné: kromě mé maličkosti ještě Sikulka, Kája a Matěj.

Den první: ranní cesta autem byla veselá ale myslím, že pro nezasvěcené ne až tak zajímavá tak začněme v Žilině:). Auto jsem na parkovišti nechávala jen s velkou nervozitou a vlakem jsme uháněli do Strečna-výchozího bodu. Na nádraží bylo ještě veselo až milo a pak přišla červená značka a překvapivě kopec! První mezizastávka byla na Starém hradě (původně hrad Varín vybírající mýto). Druhou a poslední zastávkou toho dne byla chata pod Suchým. S těžkými batohy jsme vcelku rádi přijali roztomilý pokojík a večer strávili u hry Bang, kterou překvapivě nejlépe hrála Katka, která byla téměř Bang začátečník!:) Holt má na to mozek..

Den druhý: opravdové šlapání! Počasí nebylo nejideálnější, ale jinak parádní pochození po hřebenovce! Nejprve jsme se zuby nehty vyškrábali na Suchý ve výšce 1458 mnm, pak přišly Bíle skály, Stratenec a pak děsivě daleko Malý Kriváň- ten byl asi nejhorší! Na ukazateli bylo 1:15- lezli jsme po skalách jak svišti vše supr a říkám si: "hohoho to už tam za chvíli musíme být" Příjdu k dalšímu ukazateli- a co nevidím! Malý Kriváň 1:15! Cesta nekonečná, mlha, vítr..ale stálo to za to;) byl totiž dobyt! Pekelný Pekelník nebyl zas tak strašný a poslení a zároveň nejvyšší vrchol Malé Fatry- Velký Kriváň (1709 mnm) byl už spíše jen třešničkou na dortu:) Sice jsme nic neviděli ale ten pocit! Došli jsme k cíli: Chata pod chlebom což byla opět příjemná chata s bryndzovými halušky! Nálada v týmu nebyla úplně pozitivní: já měla puchýře, Kája chřipku, Sikki bolely nohy a Matějovi bylo vše vlastně jedno:D Jako náčelníkovi se mi nepovedlo vše uhlídat, proto přišla revoluce která mě málem svrhla a sní i..

Den třetí: Místo plánovaného zbytku přechodu (Chleb, Stoh, Velký Rozsutec..) ale místo toho revoluční větev zvolila trasu po modré dolů do Šútova. Cestou jsme viděli Mojžíšovy prameny a Šútovský vodopád což bylo super a hlavně bylo třeba dopít všechny alkoholové zásoby- a že jich bylo:)  Po sérii psycho fotek jsme konečně dorazili na rozbořenou stanici do Šútova, kde nebylo vůbec nic tak jsme při čekání na vlak hráli Člověče nezlob se! Vyhrál Matěj.. no co na to říct! Brzy jsme dojeli do Žiliny, kde nás čekalo autíčko a cesta domů;)