Studium historie může mít mnoho světlých stránek - jednou z nich jsou studijní stáže. Když dostal Ondra možnost jet do norimberského archivu, neváhala jsem ani chvíli. Týden v Norimberku, městě s tak pozoruhodnou historií, se neodmítá! Naše putování po místních pamětihodnostech nemělo konce. 
Začali jsme klasikou- norimberským hradem, kde nás provázela moc roztomilá Němka s úplně nejmodřejšíma očima a rezavými vlasy. 
Ale plusové body ode mě měla hlavně proto, že jsem dokonce i něco rozuměla! Hrad to byl vskutku důležitý v dějinách Svaté říše římské národa německého a mezi lety 1050 - 1571 zde pobývali, alespoň po nějaký čas, všichni císaři Mně se nesmírně líbila studna, kde jsme ale podle našich lístku asi vůbec neměli být (svedla nás tam náhoda, žádné zlé úmysly!) Do té studny pustila průvodkyně hořící svíčky a dno jsme viděli až za hóóóóódně dlouho.
Romantickou atmosférz po procházce kolem hrázděných domků a visacího mostul ehce narušil Katův dům, kde bydlel chudáček kat, se kterým se nikdo nechtěl kamarádit, neboť měl nečisté povolání.. Abychom se zase rozveselili zamířili jsme k Bílé věži- pozůstatku norimberského opevnění a ke "kašně manželství", 
která stojí od roku 1984 hned před Bílou věží. Autor Jürgen Weber se nechal inspirovat básní Hanse Sachse "Bitter-sweet Married Life" a některé scénky jsou lehce drastické a jiné krásné.. holt takové jaká láska může být.. (ale ty drastické nás od manželství opět trochu odradily:D) Lehce surrealistický je taky norimberský králík u rodného domu Albrechta Dürera, ale ten není až tak děsivý. Z norimberských kostelů bych vybrala tři, kolem kterých jsme chodili skoro každý den: Kostel sv. Sebalda, kostel sv. Vavřince a kostel Panny Marie s orlojem. Pro měl byl nejzajímavější asi kostel Panny Marie (Frauenkirche), který nechal postavit Karel IV. a orloj s kurfiřty připomíná jeho Zlatou bulu, kterou stanovil, že volba římského krále bude probíhat na říšském sněmu v Norimberku. Byl postaven na místě původní synagogy, a židovská hvězda je v podlaze vyobrazena, aby se na to jen tak nezapomnělo. 
Norimberk je ovšem také známý díky nacistické historii a ať chtěl nebo nechtěl, musel se s ní vyrovnat. Dnes je plný zajímavých míst, které se k Druhé světové válce váží.
My jako první navštívili Dokucentrum. Dnešní muzeum se nachází v budovách nacistického shromaždiště, a že to teda byl velký prostor i s obrovským bulvárem na pořádné pochody. Pro turisty je pouze zpřístupněno levé křídlo kongresové haly projektované pro 50 000 diváků, která nebyla zcela dokončena.. neskutečné. Výstava "Fascinace a teror" nás provedla historii NSDAP, zrozením kultu Adolfa Hitlera a všemi možnými i nemožnými podobami nacismu..
Tento zážitek jsme doplnili den poté návštěvou soudu, ve kde v sále číslo 600 probíhal norimberský proces s největšími (dopadenými a přeživšími) nacistickými představiteli. Budovy soudu jsou stále plně funkční, proto památníku norimberského soudu jsou věnovány jen určité místnosti a ani nahlédnutí do sálu 600 není 100% zajištěno, protože i v něm se stále ještě aktivně soudí. Nicméně my měli to štěstí všecko vidět, vše nafotit a alespoň část toho snad vstřebat. Na světelných panelech jsou umístěny informace o všem- advokátech, obžalovaných, soudcích, materiálech, důkazech, překladatelích... člověk by tam mohl strávit několik dní a stejně by ho film, který se tam promítá jako smyčka z tohoto procesu, kdy všichni obžalovaní hrdě říkají soudcům "nevinen" nepřestával překvapovat.
Abychom si ale odnesli z Norimberku mnoho dobrého, museli jsme si zatočit zlatým kroužkem na "krásné kašně". Pochází už ze 14. století a její tvar je vlastně gotická věž jen celá zlatá a barevná:) Abych ale toto povídání o malebném německém městě zakončila nějakou perličkou, vskutku netradiční zážitek nebyly ani historické budovy, ani místní dobroty ale lehké děvy... Kolem hradeb k našemu hostelu se táhne ulička Frauentormauer, která je červenými lampičkami pověstná. Nikdy jsme ale nevěděla, že se slečny v takových uličkách vystavují ve vitrínkách! Co okno to výloha a pohled na polonahou slečnu... malé, velké, tlusté, tenké, mladé, starší, bíle, tmavé, v krajce, v latexu.. já klopila zraky a byla rudá až za ušima:) Ale také to k cestování patří- člověk přeci musí vidět, jak to tam opravdu chodí:)
Začali jsme klasikou- norimberským hradem, kde nás provázela moc roztomilá Němka s úplně nejmodřejšíma očima a rezavými vlasy. 
Ale plusové body ode mě měla hlavně proto, že jsem dokonce i něco rozuměla! Hrad to byl vskutku důležitý v dějinách Svaté říše římské národa německého a mezi lety 1050 - 1571 zde pobývali, alespoň po nějaký čas, všichni císaři Mně se nesmírně líbila studna, kde jsme ale podle našich lístku asi vůbec neměli být (svedla nás tam náhoda, žádné zlé úmysly!) Do té studny pustila průvodkyně hořící svíčky a dno jsme viděli až za hóóóóódně dlouho.
Romantickou atmosférz po procházce kolem hrázděných domků a visacího mostul ehce narušil Katův dům, kde bydlel chudáček kat, se kterým se nikdo nechtěl kamarádit, neboť měl nečisté povolání.. Abychom se zase rozveselili zamířili jsme k Bílé věži- pozůstatku norimberského opevnění a ke "kašně manželství", 
která stojí od roku 1984 hned před Bílou věží. Autor Jürgen Weber se nechal inspirovat básní Hanse Sachse "Bitter-sweet Married Life" a některé scénky jsou lehce drastické a jiné krásné.. holt takové jaká láska může být.. (ale ty drastické nás od manželství opět trochu odradily:D) Lehce surrealistický je taky norimberský králík u rodného domu Albrechta Dürera, ale ten není až tak děsivý. Z norimberských kostelů bych vybrala tři, kolem kterých jsme chodili skoro každý den: Kostel sv. Sebalda, kostel sv. Vavřince a kostel Panny Marie s orlojem. Pro měl byl nejzajímavější asi kostel Panny Marie (Frauenkirche), který nechal postavit Karel IV. a orloj s kurfiřty připomíná jeho Zlatou bulu, kterou stanovil, že volba římského krále bude probíhat na říšském sněmu v Norimberku. Byl postaven na místě původní synagogy, a židovská hvězda je v podlaze vyobrazena, aby se na to jen tak nezapomnělo. 
Norimberk je ovšem také známý díky nacistické historii a ať chtěl nebo nechtěl, musel se s ní vyrovnat. Dnes je plný zajímavých míst, které se k Druhé světové válce váží.
My jako první navštívili Dokucentrum. Dnešní muzeum se nachází v budovách nacistického shromaždiště, a že to teda byl velký prostor i s obrovským bulvárem na pořádné pochody. Pro turisty je pouze zpřístupněno levé křídlo kongresové haly projektované pro 50 000 diváků, která nebyla zcela dokončena.. neskutečné. Výstava "Fascinace a teror" nás provedla historii NSDAP, zrozením kultu Adolfa Hitlera a všemi možnými i nemožnými podobami nacismu..
Tento zážitek jsme doplnili den poté návštěvou soudu, ve kde v sále číslo 600 probíhal norimberský proces s největšími (dopadenými a přeživšími) nacistickými představiteli. Budovy soudu jsou stále plně funkční, proto památníku norimberského soudu jsou věnovány jen určité místnosti a ani nahlédnutí do sálu 600 není 100% zajištěno, protože i v něm se stále ještě aktivně soudí. Nicméně my měli to štěstí všecko vidět, vše nafotit a alespoň část toho snad vstřebat. Na světelných panelech jsou umístěny informace o všem- advokátech, obžalovaných, soudcích, materiálech, důkazech, překladatelích... člověk by tam mohl strávit několik dní a stejně by ho film, který se tam promítá jako smyčka z tohoto procesu, kdy všichni obžalovaní hrdě říkají soudcům "nevinen" nepřestával překvapovat.Abychom si ale odnesli z Norimberku mnoho dobrého, museli jsme si zatočit zlatým kroužkem na "krásné kašně". Pochází už ze 14. století a její tvar je vlastně gotická věž jen celá zlatá a barevná:) Abych ale toto povídání o malebném německém městě zakončila nějakou perličkou, vskutku netradiční zážitek nebyly ani historické budovy, ani místní dobroty ale lehké děvy... Kolem hradeb k našemu hostelu se táhne ulička Frauentormauer, která je červenými lampičkami pověstná. Nikdy jsme ale nevěděla, že se slečny v takových uličkách vystavují ve vitrínkách! Co okno to výloha a pohled na polonahou slečnu... malé, velké, tlusté, tenké, mladé, starší, bíle, tmavé, v krajce, v latexu.. já klopila zraky a byla rudá až za ušima:) Ale také to k cestování patří- člověk přeci musí vidět, jak to tam opravdu chodí:)
(recept podle stránky ceskahospodynka.cz)
