¡Viva España!

Doba prázdnin je nejen časem bláznivých dovolených a velkých dobrodružství, ale také příležitostí k upevnění rodinných vazeb a pout. Pro mě jsou prázdniny také symbolem rodinné dovolené. Deset dní, ve kterých se svými rodiči a sestrou čtu knížky, jím výborné jídlo a jako bonus objevuji krásná místa. Letos to bylo Španělsko, přesněji řečeno letovisko Calella a jeho okolí - velmi osobitý region Katalánsko. Tato autonomní oblast (jedna ze 17) je velmi specifická, a to nejen svým jazykem. Rozhodli jsme se kromě pláže a nejbližšího okolí prozkoumat také tři další místa. Prvním byla GIRONA.

Leží na řekách Ter a Onyar, díky kterým je vskutku romantickým středověkým městečkem. Její hradby vypadají trochu jako čínská zeď- alespoň to říkají:) Do 15. století, zde byla velká židovská komunita (tehdy katoličtí králové vyhnali z Katalánska všechny

Židy.) Jejich bývalé ghetto je jedním z nejzachovalejších v Evropě a odkazy na židovskou komunitu nacházíme také v názvu kopce Montjuic neboli ve středověké katalánštině židovský kopec. Kromě světských krás by člověk měl občas obrátit své oči také k duchovnu, a když je to ještě "nahoru" má to další kouzlo. Tak jsme se tedy vydali na MONTSERRAT.

Legenda říká, že jednu sobotu roku 880 viděli pastýři sestupovat v místech dnešního kláštera (spíš teda kousek vedle) z nebe světlo doprovázené hudbou a ten samý obrázek se jim naskytl i sobotu další a další. Přizvali proto jednu sobotu také biskupa, aby potvrdil tento nečekaný jev. Když světlo a hudbu i s biskupem následovali objevili v jeskyni sochu panenky Marie, která byla samozřejmě prohlášena za svatou a biskup ji chtěl přenést někam do svého kostela. Socha ale byla najednou tak strašně těžká, že s ní nikdo nemohl ani pohnout. Biskup tento jev vyložil jako přání Svaté Panny Marie zůstat na tomto místě a vybudovali na tomto místě kapli. V 11. století zde postavili benediktinský klášter, který se stal jedním z nejposvátnějších míst Katalánska, zasvěcený Panně Marii Montserratské - k Černé madoně tady proudí zástupy poutníků. Nejen, že jsme tady načerpali novou duchovní sílu, ale také jsme si dali pěkně španělsky do nosu! Měli jsme naprosto neskutečnou Paellu z mořských plodů v místní restauraci.

Číšník přinesl obrovskou pánev, kde byly údajně 4 porce, ale my stejně asi 1/4 museli nechat, protože to prostě nešlo. Každému na talíř po té nabral krevetu, mušle, kraby a hromadu voňavé rýže. Díky tomu jsem si vskutku řekla, že to musí být božské místo:)

Když je člověk v Katalánsku musí ovšem samozřejmě navštívit

BARCELONU-mekku fotbalu i Gaudího, hlavní město Katalánska, druhé největší město Španělska a dějiště olympijských her v roce 1992. Naše první zastávka nemohla být jiná než Sagrada Familía, na které začal Gaudí pracovat roku 1883 a do své smrti, v roce 1926, nepřestal. K tomu se váže tragicko-komická historka. Při práci bydlel Antonio Gaudí v katedrále, byl velký samotář, a jednou ho srazila před Sagradou tramvaj. Byl ale tak špinavý, že ho považovali za bezdomovce a trvalo týdny než zjistili, že to mrtvé tělo patří slavnému secesnímu architektovi.

Další ukázku jeho talentu jsme viděli v Parku Güell na svahu hory

Turó del Carmel. Původně byl tento park navržen jako zahradní městečko a práce na něm probíhaly v letech 1900-1914 nicméně v roce 1926 byl otevřen jako veřejný městský park. Mnoho ploch na architektonických prvcích je pokryto barevnými mozaikami nebo dokonce střepy.

Prý při stavbě nosili dělníci ze svých domovů různé rozbité talíře, hrníčky a lahve díky kterým pak doplňoval mozaiky. Když odhlédneme od Gaudího staveb (jako například Casa Mila nebo Casa Battlo), má Barcelona i nádhernou gotickou čtvrť plnou úzkých původních uliček. Díky své přímořské poloze je velmi oblíbeným místem turistů i začátkem mnoha dalších výletů.

Pěší zóna nás doslova uchvátila, i když o trochu méně lidí by nám rozhodně neuškodilo;). Zážitkem byl i místní trh. Tržnice obecně ukážou o daném místě mnohé. Pach lidí, zvířat, ovoce i zeleniny dohromady se otiskne do paměti spolu s místem.

A trh v Anglii, Španělsku nebo Singapuru je další tváří kultury.

Tento Barcelonský byl

nezapomenutelný- tolik drštěk jsem ještě neviděla:D Ležely tam v obrovských plátech nebo jak to nazvat a má sestra z toho byla fakt v šoku. Další krásy byly ovčí hlavy, spousta šunek a mořské plody-samozřejmě.