...Pokračování vyprávění:) Přes noc nám opět trošku pršelo ale nic tragického a jízda byla až do Sompolna pohodová. Naše poznávací znamení byly vlající mokré svršky na brašnách, které pomaloučku usychaly. Další zastávkou byl Radziejów. Dospěli jsme opět do stádia písní "Every bike is sacred" a "Always look on the bright side of bike" Cesta ubíhala a naše hlavní Mekka (když nepočítám cíl) TORUŇ se blížila. Když jsme dojeli do takového podivného zeleného políčka na mapě těsně před Toruní čekalo nás rozhodnutí zda pokračovat dál či zakempovat. Toto políčko bylo bývalým vojenským prostorem a bylo nám doporučeno stanovat raději na začátku, protože dál v lese může být nevybuchlá munice. Asi tušíte, že Ondra byl naprosto nadšen a já si připadala jako z hororu.. Rozhodli jsme se tedy přespat a Toruň dobýt až ráno.
Další den jsme si přivstali, abychom měli hodně času na prohlížení krás toruňských.
Než jsme tam dojeli přišlo ovšem peklo.. asi 15kilometrů skrz vojenský prostor, neznačenou cestou, kolem nápisů "pozor nebezpečí smrti", obrázků raket a na závěr ještě přes tankodrom. Počasí podtrhávalo můj pocit zmaru a jistota, že nás někdo zastřelí ve mě vyvolala naprostou bezmoc a odevzdanost. Oproti mým chmurám se vedle radoval
Ondra, který nadšeně zkoumal tankodrom, vykládal jak je to krásné a dobrodružné a mne označil za hysterku (pravda, po té co jsem přišla s teorii, že po nás začnou házet granáty splašené srny..). Ale přežili jsme to!
Po tomto začátku nás čekal jeden z nejkrásnějších dní na cestě: prohlídka Toruně a ta za trochu nervů určitě stála. Město založili ve 14. století němečtí rytíři (statně jako v této části Polska kde co) a brzy se stalo centrem obchodu. Od 15. století je v rukou polských králů ale nejznámější je město díky svému rodákovi: Mikuláši Koperníkovi. Taky slavné perníčky, které se zde pečou, mají název koperníčky:) Další Toruňské atrakce jsou šikmá věž, Koperníkův rodný dům (ve kterém možná vůbec někdy alespoň jednou žil..), katedrála, náměstíčko.. ale nejvíce nás nadchla (jak přízemní)
nejlepší zmrzlina na světě! Zjistili jsme, že jagoda znamená borůvka a bylo to vskutku to nejlepší, co jsme ochutnali:) Když jsme si mysleli, že to nemůže být už lepší přišlo další překvapení. V jedné hospůdce jsme si na zahrádce dali bramboráčky a zapiekanku (tradiční polskou bagetu zapečenou se sýrem). Během obědvání se s námi dal do řeči majitel místní hospody a jeden jeho kamarád, který pracoval svého času několik let v Gottwaldově a uměl docela česky. Jinak byla domluva dost složitá, ale když majitel zjistil kam se chystáme byl z nás úplně nadšený. Dal nám vodu, red bull a nakonec ještě 100 zlotých! Ty vtiskl Ondrovi do ruky a
nenechal si je vrátit. Všechno bylo snové kromě informace majitele, že jsem "mocná":D Další zastávka bylo Chelmno, kde jsme se konečně (asi po sté) rozhodli jestli pojedeme kratší trasu rovnou na Gdaňsk, nebo lehce delší na Malbork. Vyhrála varianta B a přespání jsme si našli poprvé v kempu! Město Grudziadz nám poskytlo sice fajn sprchu ale hlavně tuc tuc diskotéku, která měla skončit v 8 večer a skončila v 6 ráno.. ale tak lehce jsme se vyspali a překvapivě přežili. Ráno jsme se rozhodli objevit krásy města, které také založili (překvapivě) němečtí rytíři ale musím říct, že sice cihlové sýpky supr ale jinak.. v neděli tam bylo téměř vylidněno a všude strašný binec a sklo. Po prohlídce jsme se vyloženě těšili zpátky do sedla ale cestička se začala dost táhnout. Protivítr, slunce, vesnice nic moc..až se zničeho nic objevila nádherná Kwidzyň na obzoru! Hrad byl opravdu pohádkový ve zdejší klasické červené cihle a městečko krásnější než celý Grudziadz.. a navíc tam měli naprosto skvělý kebab (dokonce místo masa jsem si dala cibulové kroužky a to byl úplný luxus)
a cukráren jak naseto:) Sladkému jsme taky neodolali a ty jejich obrovské točené zmrzky nemají chybu! Docela nás to nakoplo a zni
čeho nic jsme byli v podvečer jen 15km před Malborkem. Na benzince jsme se zeptali na kemp a dostala
se nám odpověď dne: "To musíte šukat v Malborku!" Byla neděle podvečer a my se tedy odvážně rozhodli střihnout to po červené, tedy velmi frekventované, cestě. Naštěstí to bylo celkem v pohodě (možná i proto, že strach z kamionů v kombinaci s cukrovým příjmem tohoto dne v nás vyburcoval nevídané tempo). Odměnou nám byl naprosto nádherný kemp s výhledem na majestátní hrad Malbork a ty panorámata! Šla jsem na výzvědy otvíraček, cen a ještě ulovit něco k večeři s tím, že Ondra mezitím postaví stan. Vrátila jsem se více jak za hodinu (lov byl velmi náročný v neděli večer ale kousek pečiva i sýra i pivo jsem nakonec sehnala).
Rychle jsem valila zpátky, aby ten můj chudáček nestrádal a on mezitím velmi langsam stavěl stan a rozprávěl se 76 letým cestovatelem, který vyrazil na kole kdesi z polského města u Liberce až do Vilniusu..no měla jsem pocit, že jsme úplní žabaři. Toto bylo utvrzeno rozhovorem asi se 65 letými manželi z Holandska kteří na kole jedou trasu Berlín-Petrohrad.. No sice nám tato noc sebevědomí nepřidala, ale zítřejší vidina Gdaňsku byla silná! Ráno jsme rychle vyrazili na prohlídku hradu. Bylo pondělí a tudíž zavřené expozice, ale zase to bylo levnější a strávili jsme tam pouhé dvě hodiny:) Vzápětí jsme naskočili na naše věrné rowery a vyrazili směr Gdaňsk!
Cesta to byla veselá: pršelo, ztratili jsme se, pohádali jsme se.. jak už to tak býva:D ale o to krásnější byl dojezd! Triumfální a opojný pocit vítězství jsme si mezi kamióny vychutnali jen tak lehce (skákat přes svodidla kvůli fotce mě bavilo taky jen chvíli) a díky informacím jsme našli parádní ubytovnu. Kousek dále od centra ale za super cenu. První procházku městem jsme si udělali hned večer. Ondra mě nejdřív tahal přes jakýsi kopec s křížem ale pak už jsme oba jen hlady šilhali a krásy vychutnávali zejména při myšlenkách na teplé jídlo. Po asi hodině a půl jsme sedli do lokálu na pizzu a burger (jak cestovatelské:) a spokojeně si nadlábli bříška
hned vedle gdaňského starého jeřábu. cestu domů jsem myslela, že snad nedojdu ale po zastávce v parku (asi by mě zavřeli za public urination..) jsme padli do postelí. Další den jsme měli lístky na vlak do Těšína až na 8 večerní, proto nás čekal celý den v Gdaňsku. Ráno jsme zajeli na kole k moři (které bylo pekelně studené ale koupali jsme se!) a projeli do to až do Sopotu po skvělé cyklostezce. Odpoledne nás opět čekaly krásy velkoměsta ale ty davy lidí bych si klidně odpustila. Bloumali jsme centrem a trochu si dopřávali.. gofry s borůvkama, kebab, klídeček a pohoda. Čas uběhl rychle stejně jako 12 hodinová cesta. Já spala jak dudek (jen do mě občas rýpnul průvodčí) a byla jsem ráda, že cennosti i kola hlídá Ondra. Neokradli nás o nic! v Cechowicích na nás čekal vlak (měli jsme 30 min zpoždění) a běh s kolama a brašnama vypadal jak z nějaké blbé komedie:D V Těšíně jsme si řekli, že těch trapných 25km do Frýdku dojedeme přece na kole.. tak to bylo snové zakončení: déšť, studený vítr, křeče, hlad, zima... ale teplá vana po té byla nejlepší zakončení. Trasa Frýdek-Místek - Gdaňsk byla zdolána a oba účastníci přežili. A jak to zpětně hodnotím? přiznám se, že nejraději bych to jela zase!
0 komentářů:
Okomentovat