header-photo

Oficiálně pokřťená vzduchoplavkyně

       Oba mí rodiče zrají jako víno ale s postupujícími lety se nám tenčí možnosti opravdu dobrých narozeninových dárku.. ale není to jen problém mě a sestry ale také jich navzájem:) Proto maminčin originální dárek k taťuldovým narozeninám pro celou naší rodinu jsme přivítali doslova jásotem- LET BALÓNEM! Je třeba přiznat, že určitě lepší než sada k otevírání vína (kterých máme doma již 5) nebo porcelánový slon. Dlouho se nám ale nepodařilo tuto akci zorganizovat kvůli počasí a našim busy životům, až  konečně 29. dubna ( tedy téměř 3/4 roku po taťkových narozeninách) jsme vzlétli..

Nejprve jsme museli celý 34metrů dlouhý balón nafouknout ,a to není jen tak! Nejprve se vhání studený vzduch, a teprve když je balón zaplněný začne se "přitápět"- a to jde pak už opravdu rychle!

Když bylo už dost teplého vzduchu začali jsme pomalu skákat (doslova) do balónového koše. Nejprve samozřejě pan pilot /bez kterého by to nešlo!/ a pak také Ivča, Já, Mamča, Taťka a strejda Lojza, což byla naše posádka. Kolem na nás koukali místní, kteří za zpěvu písní od kapely Úspěch měli z našeho startu taky dost silný zážitek.


Leťeli jsme nejprve nad mým rodným městem - Frýdek- Místek - nad přehradou Olešná, nad hradem Hukvaldy.. a nestihli se vynadívat! Byl krásný podvečer a když začalo zapadat sluníčko my přistávali až překvapivě měkkce.

Balónové létání začalo v roce 1783 a průkopníci byli Montgolfierové. Jejich první balón byl vyrobeným z taftu, s roštem, na kterém spalovali slámu, a s posádkou - kohoutem, beranem a kachnou. Jelikož to všichni tři přežili byli Montgolfierové povýšeni mezi šlechtice a mohla na řadu přijít lidská posádka. 

Jakožto úspěšní vzduchoplavci jsme byli také oficiálně pokřtěni rituálem se 4 živly důležitých pro vzduchoplavbu: zemí- na kterou se každý vzduchoplavec rád vrací ( to nám na hlavu hodil kus hlíny), vodou   (to nám na hlavu a hlínu nalil šampaňské), větrem, který balonáře pohání dál a ohněm, díky kterému se bálon vznese ( to nám zapálil vlasy:) ). Křest samozřejmě probíhal v kleče a já si na kolena stěžovala asi víc než mí rodiče.. no to to dopadá:)
Po křtu jsme celá rodinka plná nadšení odjela směr domov a myslím, že na vzduchoplavbu jen tak nezapomeneme a všem ji zcela doporučujeme!


0 komentářů:

Okomentovat