Frankfurt am Main.. Unser Ausflug nach Deutschland

Po dvou nabitých měsících konečně sumarizuju svůj cestovatelský zážitek do Frankfurtu a můžu se díky tomu vrátit ve vzpomínkách ještě do podzimu, kdy bylo všechno krásně barevné a zima znamenala 13 stupňů nad nulou...

Jelikož jsme já i sestra povahy dobrodružné a Student Agency povahy výhodné, využily jsme volné jízdenky do Frankfurtu nad Mohanem. Jak ušetřit za ubytování? Že se nikde neubytujete;) Vyrazily jsme v pátek večer z Brna abychom se do Frankfurtu po noci v příjemném buse dostaly ráno a večer týž den zpátky a Brno nás kolem 8 ráno opět vítalo:)
Myslím, že ten jeden den byl akorát!

Frankurt nad Mohanem je pátým největším městem Německa a má několik přezdívek: Big Ebble, Bankfurt nebo Mainhattan. Proč? jeho podobnost s New Yorkem je díky mrakodrapům jasná už po prvním pohledu z nádraží, kdy člověk vstoupí do tohoto bankovního srdce Evropy.

Naše kroky mířily k radnici "Römer". Tato krásná budova na náměstí v historickém centru je od nádraží co by kamenem dohodil (téměř doslova) a zdobí ji sochy významných králů říše ať už rudovouse Barbarossy nebo Ludvíka IV. Bavora i "našeho" Karla IV. My se těšily dovnitř na Kaisersaal, ale dostat se tam bylo vcelku problematické.. Nejprve nám pán řekl, že otvírají až za 15 min tak jsme se šly ještě projít a po návratu nám řekl, že hlavně vchod je někde úplně jinde:D Tak jsme došly za roh, kde v kukani tma nikde nikdo a jen nějaký divný stroj s nadpisem KARTEN/ TICKETS. No tak jsme to udělaly asi jako Franta Šiška všecko viděl jsem to hněde tak jsem zmačknul A B C D. no a fakt jsme měly nějaký lístek:D Ale neměly jsme tucha kde je vlastně ten vchod dovnitř! Jen nějaké schody, žádné šipky.. no tak jsme šly po schodech a už jsme chvíli myslely, že jsme někomu vlezly do obýváku, když po otevření druhých dveří jsme uviděly paní, která nám ty lístky zkontrolovala:) Po tomto martyriu jsme zjistily, že Kaisersaal je opravdu jen jedna místnost velikosti asi dvou obýváků a kolem je 52 portrétů císařů, jeden stůl a židle. Jinak nic:) Ale tak jako pěkné to je...

Dalším naším cílem po 'Römer' byla katedrála Kaiserdom - kostel svatého Bartoloměje. No tam jsem se dostávala do historických velmi euforických stavů, protože díky Zlaté bule Karla IV. z roku 1356 byla právě tato katedrála místem volby římských králů. Docela jsme se zahřály po "vyběhnutí" schodů až úplně nahoru. Kolik jich bylo ví sestra..ehm..sestro? No není to snad nejpodstatnější:) Bylo jich moc.. ale ten výhled!
Před katedrálou jsou odkryty zbytky římských zdí ( protože kde ti Římané po limes romanum nebyli že...) a byly zde i římské lázně. Ve Frankfurtu se nachází i Paulskirche, ve kterém v letech 1848/1849 zasedal v rámci národního shromáždění německý parlament.

Samozřejmě jsme si nenechaly ujít ani kulinářské zážitky, jako například Apfelwein, jehož byla zrovna sezóna (pěkný hnus by the way..), waflí (taky hnus), sushi (whohou! :) a preclíku! Není divu, že nám tam tak chutnalo aspoň ke konci, když se zde narodil Henri Nestlé;). Kromě něho teda i Goethe, Hans Zimmer, Anna Franková nebo třeba Wilhelm E. Messerschmitt..

Díky bombardování je tam mnoho zajímavých nových obchodů a center..ale na nás zapůsobil nejvíc jeden pofidérní blešák:D. Bylo tam naprosto všechno od oblečení, přes součástky na kolo, kolovrátky až po televize a videa. Bylo to na druhé straně Mohanu hned vedle kostela, ale přitom to vypadalo jako úplně jiný svět. I takové velmi zvláštní centrum, žádné obchody.. a do toho déšť. Velmi brzy jsme se tedy vrátily na "naši" stranu řeky a spokojeně šly nakupovat.


Večer jsme po bloumání na nádraží, mnoho sushi i utrácení nasedly vyčerpané do roztomilého žlutého autobusu a vyjely vstříc Brnu a dalším dobrodružstvím.:)

Vice fotek: http://elunel.rajce.idnes.cz/16.10.2010_Frankfurt_nad_Mohanem/

Anglické zkratky? Aha ehm... What?:)

Je to již nějaký čas, kdy přibyl poslední zápisek z dílny English words for fun..nejvyšší čas napsat další!:) Pro tentokrát jsem si vybrala zajímavé zkratky používané v angličtině, ale z latiny pocházející...

e.g - exempli gratia - for example - například

i.e. - id est - that is - to jest

cf. - conferatur - compare - porovnej

sc. - scilicet - which means - to znamená

viz. - videlicet - namely - jmenovitě

Rumunský Banát- cesta zpátky.. cesta k sobě

Banát asi není prázdninová destinace, která by člověka napadla jako první.. ale mě ruka osudu zavála právě do těchto zapomenutých míst, abych našla to co jsem nevěděla, že hledám. A jelikož nejsem schopna popsat kouzlo českých vesnic v Banátu, zkusím alespoň hodit pár mini postřehů a zajímavostí jako inspiraci pro další odvážlivce:) Navštívili jsme Temešvár, čtyři české vesnice a lázeňské městečko.. tak pár střípků:)


Jak se dostali Češi do Rumunska? Dávno tomu:) Do Požarevackého míru byl Banát po dvě století ve správě Osmanské říše ale po jejich vytlačení rakouskými vojsky za Dunaj se habsburkové stali pány této země. Díky vojenské hranici, kterou bylo třeba efektivně bránit byli i lidé z Čech nalákáni na volnou půdu do Bantu. První vesnice- Svatá Alžběta- byla založena 1823 a o tři roky později i Svatá Helena. Druhá vlna přišla 1827-1828 a vznikly další vesnice jako Bígr, Rovensko, Gerník, Eibentál.. A Češi jsou v těchto vesnicích na své češství snad hrdější než obyvatelé České republiky.

Svatá Helena
V této vesnici mě zaujalo, že má dva kostely. Katolický i baptistický a po navštívení obou mší se mi zdál baptistický záživnější- asi hlavně proto, že tam hráli na mandolíny! Probíhaly za mé přítomnosti i táčky takže zážitek hned ze startu:) Hospůdka u Pepsiho mě pohostila a pan majitel je parádní hospodský jak má být!:) Jen ve vesnici není pitná voda, což je dosti problém:/

Bígr

Tato vesnice mě nadchla sama sebou ale obyvatelé byli na turistické ksichty o poznání méně příjemnější.. holt špatné zkušenosti se těžce smazávájí a my se jen mohli snažit jejich mínění vylepšit. Vesnice má tvar kříže a uprostřed stojí kostelík.Člověk má pocit, že se vrátil zpátky a zároveň ho to nutí myslet nad svými hodnotami a přemýšlet o věcech, které považoval za základní a jasné.. a najednou jasné vůbec nejsou. Cesta k vesnici je adrenalin jako blázen a občas jsem měla pocit, že nš autobus je roztomilá balancující provazochodkyně, která může každou chvíli sletět do publika..nebo do skal;) Městečko má méně než 200obyvatel a my u jednoho z nich nocovali na zahradě:) Země byla pokrytá švestkami, tak bylo všude cítit skoro slivovici a vidět miliony mravenců:D


Eibentál
Tady jsme strávili celé tři parádní dny. Z Bígru jsme přes kopec Kopřiva (911mnm) došli k dolům v Ujbányji, kde donedávna muži z vesnice živili sebe i své rodiny, ale po neštěstí a zavalení tří horníků byly doly zavřeny a obyvatelé nemají žádnou pořádnou možnost práce.  Ve měste žije i pan Kocman, kterého jsme měli tu čest poznat a poslouchat jeho vyprávění o minulosti, přítomnosti i budoucnosti.. o práci, o geologii, o dolech a dokonce i o naší republice. Spala jsem s průvodci a Kristýnou u paní Jozefky, která byla úplně neskutečně milá a hodná. Dokonce mi dovolila vedle ní sedět na mši a vždy mi ukázala co se zpívá-proto jsem si zazpívala i v rumunštině:) vařila nám jako králům a i díky ní jsem měla po návratu- a stále mám- o čem přemýšlet. Udělali jsme si i výlety na kopec Cucuiova (vrchol dobyt mimo značku po jakési suti :D )  a přes Známanu kolem salaší takový okruh zpátky do "tisového údoli" tedy Eibentálu. Na salaších bydlí hlavně Rumuni a mají zle psy, kterých jsem se dost bála ale bylo to dobré:) Na konci jsme si užili nefalšovanou tancovačku i s místní bývalou učitelkou Nánou a jejím mužem Aramem a tančili až do rána bílého:) samozřejmě jen polku, valčík a místní tradiční..prostě paráda.

Šumice

Vesnička je to malinká ale s nádherným arboretovým hřbitovem kousek za vesnicí. Bydlí zde i pošťák (ano pošta je funkční!!) Veverka, na jehož zahradě jsme spali a který k nám přišel k ohni a krásně vyprávěl.. Vůbec to pro mě bylo asi na Banátu nejlepší. Lidé, kteří zde jsou. A že moje myšlení tady prostě nefunguje. Pan Veverka nám vyprávěl, že ho nikdy nenapadlo ze Šumice odejít. I když nemá moc peněz a život je těžký. Mnoho, hlavně mladých lidí, odchází právě třeba do Čech za prací, ale pro něj cestování nepřipadá v úvahu. Blízko vesnice je i český mlýn, který stále vlastní česká rodina Kalinů a také klášter v Putně, kde jsme dostali od místního popa (je pravoslavný) dokonce najíst!:) Byla to nějaká sladkost z krup a jablek ale výborné.

České vesničky jsou každá úplně jiná a je těžké si na ně udělat názor. Člověk jen může stát a kochat se tou nádherou a odnést si to co nehledal, co nevěděl, že chtěl a co si myslel, že nepotřebuje a přesto se vrací bohatší a ani neví komu za to poděkovat...

Malá Fatra aneb: "do první slzy, do první kapky krve, do první kapky mozkomíšního moku.."

Čas od času mé šílené sny a plány vyjdou- i když se zpožděním- a proto rok po naplánování se uskutečnila akce: Viva la Malá Fatra!
Obsazení bylo přímo hvězné: kromě mé maličkosti ještě Sikulka, Kája a Matěj.

Den první: ranní cesta autem byla veselá ale myslím, že pro nezasvěcené ne až tak zajímavá tak začněme v Žilině:). Auto jsem na parkovišti nechávala jen s velkou nervozitou a vlakem jsme uháněli do Strečna-výchozího bodu. Na nádraží bylo ještě veselo až milo a pak přišla červená značka a překvapivě kopec! První mezizastávka byla na Starém hradě (původně hrad Varín vybírající mýto). Druhou a poslední zastávkou toho dne byla chata pod Suchým. S těžkými batohy jsme vcelku rádi přijali roztomilý pokojík a večer strávili u hry Bang, kterou překvapivě nejlépe hrála Katka, která byla téměř Bang začátečník!:) Holt má na to mozek..

Den druhý: opravdové šlapání! Počasí nebylo nejideálnější, ale jinak parádní pochození po hřebenovce! Nejprve jsme se zuby nehty vyškrábali na Suchý ve výšce 1458 mnm, pak přišly Bíle skály, Stratenec a pak děsivě daleko Malý Kriváň- ten byl asi nejhorší! Na ukazateli bylo 1:15- lezli jsme po skalách jak svišti vše supr a říkám si: "hohoho to už tam za chvíli musíme být" Příjdu k dalšímu ukazateli- a co nevidím! Malý Kriváň 1:15! Cesta nekonečná, mlha, vítr..ale stálo to za to;) byl totiž dobyt! Pekelný Pekelník nebyl zas tak strašný a poslení a zároveň nejvyšší vrchol Malé Fatry- Velký Kriváň (1709 mnm) byl už spíše jen třešničkou na dortu:) Sice jsme nic neviděli ale ten pocit! Došli jsme k cíli: Chata pod chlebom což byla opět příjemná chata s bryndzovými halušky! Nálada v týmu nebyla úplně pozitivní: já měla puchýře, Kája chřipku, Sikki bolely nohy a Matějovi bylo vše vlastně jedno:D Jako náčelníkovi se mi nepovedlo vše uhlídat, proto přišla revoluce která mě málem svrhla a sní i..

Den třetí: Místo plánovaného zbytku přechodu (Chleb, Stoh, Velký Rozsutec..) ale místo toho revoluční větev zvolila trasu po modré dolů do Šútova. Cestou jsme viděli Mojžíšovy prameny a Šútovský vodopád což bylo super a hlavně bylo třeba dopít všechny alkoholové zásoby- a že jich bylo:)  Po sérii psycho fotek jsme konečně dorazili na rozbořenou stanici do Šútova, kde nebylo vůbec nic tak jsme při čekání na vlak hráli Člověče nezlob se! Vyhrál Matěj.. no co na to říct! Brzy jsme dojeli do Žiliny, kde nás čekalo autíčko a cesta domů;)