Silvestrování zpátky na místě činu - Nizozemí

     Ač byl můj pobyt v Holandsku nezapomenutelný, plačtivé statusy mých holandských spolužáků, plné dojetí, že před rokem začalo jejich největší životní dobrodružství- mě dosti míjí.

     Když se ovšem naskytla příležitost strávit silvestr u kamaráda Martina v Groningenu, neváhala jsem ani minutu!!! Výjezd 29. prosince v 7 lidech ve velkém autě a velmi brzy ráno byl začátek našeho holland tripu - prvních několik hodin začínajícího zážitku jsem ale úspěšně prospala, večer jsme se na koleji tak akorát najedli, zahráli aktivity a šli opět spát... Nu což, na kvalitní vzpomínky máme ještě 3 dny:)

          Druhý den jsme s Bartolomeem vyrazili do Amersfoortu a Zwolle, zatímco zbytek výpravy jel obkouknout krásy Amsterdamu. Po ranních bojích ho vykopat z postele potažmo z budovy jsme vlakem (ceny vlakové dopravy jsou stále psychopatické) dorazili do tohoto nevelkého města. Bartolomeo posilněn chocomelem měl dobrou náladu a začali jsme korzovat liduprázdným městem- nikde nikdo, sobotní dopoledne jsou asi určeny privátním rodinným seancím. Bez mapy jsme postupovali dosti chaoticky a intuitivně, ale naštěstí jsme se stavili v otevřeném muzeu, kde jsme byli obdarování mapou - prohlídka se začala vyvíjet organizovaněji a má průvodcovská duše byla nad míru spokojená. Než jsme ale mohli postoupit k turistickým zajímavostem, udělali jsme několik fotek bez hlavy u velmi zvláštního stromu před muzeem - čímž jsme se dost vyčerpali a poskakovali tak 30 minut:)  Ale co by člověk pro hezké foto neudělal!

        Mezi top atrakce města se 150 000 obyvateli patří věž Onze-Lieve-Vrouwetoren (věž naší paní), která je jednou z nejvyšších v Nizozemí. Za prohlídku také stojí pozdně středověké domy Muurhuizen, které postavili podél městských hradeb a tak stále krásně lemují středověké centrum města. Skákání a procházky unavili naše těla i duše a byl čas naplnit žaludky něčím dobrým a chvíli sednout a spočinout... Původní plán dát si něco tradičního byl zrušen výborně vypadající čínskou restaurací, kde bylo jídlo tak dobré, jak jsme si podle obrázku představovali.

      Další kroky  zcela neomylně zamířily k muzeum místního rodáka (o jehož přítomnosti jsme předem neměli ani tušení) Pieta Mondriana.

       Oba máme rádi umění a mě sice jméno neříkalo mnoho, ovšem typické Mondrianovské barevné čtverce jsou nezaměnitelné;)

Malíř odešel z Amersfoortu do Amsterdamu, Paříže a nakonec New Yorku. Tuto cestu také mapuje muzeum a člověk prochází jeho prvním ateliérem v Paříži stejně jako pozdějším bytem. Nejprve se stal krajinkářem brzy přešel ovšem ke kubismu, abstrakci a neoplasticismu. Jeho barevné čtverce se staly slavné i díky světoznámému požití malířových motivů na šatech YSL.  Inspirovala jsem se Mondrianem i po příjezdu, a kde můžu, kreslím jeho stylem :)

      Amersfoort mě svým okouzlujícím prostředí úplně nadchl, ale kolem třetí začali z bytů vycházet místní a otvírat obchody - z ničeho nic bylo všude plno a to byl nejvyšší čas město opustit a již za tmy dorazit do dalšího místa: Zwolle.  Vygooglili jsme, co vše zajímavé chceme ve Zwolle navštívit a zredukovali to na jedinou budovu, kvůli které jsme proběhli celé město! Michelinskou hvězdou oceněnou restauraci De Librije.

     Nejprve jsme ovšem prošli opravdu úplně celé město, které bylo opět bez lidiček. Zato všechno krásně svítilo a Bartolomeo mi alespoň mohl vysvětlit, jak s jeho zrcadlovkou můžu fotit v noci a co nastavit na jak dlouho... Bohužel se ukázalo, že technický typ opravdu ale opravdu nejsem, takže vysvětlování zabralo dost času a vyžádalo si velkou dávku trpělivosti:). Po restauraci jsme se po 45 minutách začali vyptávat a milý Holanďan nám opravdu chtěl moc pomoct - jen jsme se nepochopili. My mysleli restauraci a on stále opakoval, že knihovna je již zavřená. Naštěstí jsme samozřejmě úžasní a vymysleli brzy řešení - napojení na mcdonaldovskou wifi před fastfoodem. Celá tato strastiplná cesta skončila zjištěním, že tato restaurace byla ten den zavřená :).

      Tím u nás Zwolle skončilo a najíst jsme se protestně jeli zpátky do Groningenu. Hned na kraji města jsme už šilhající hlady zapadli do hospůdky plné místních /znamení kvality a ne turistických šmejdů/ a dali si salát s kozím sýrem a typicky holandsko-indonéské saté s burákovou omáčkou. Krásné zakončení krásného dne...


      Den po té byl již dnem tohoto roku posledním a před silvestrovskou párty jsme se chtěli trochu protáhnout po centru. Počasí sice nuda, nuda, šeď, šeď, ale Martin se ukázal jako výborný průvodce. Věž pojmenovaná po svatém téhož jména byla sice zavřená, ale dostali jsme se do dvora domova důchodců, kde Martin chodí číst knížky. Takový malý kousek klidného světa pro sebe. Nádherný protiklad silvestrovských oslav večer. Detaily snad netřeba rozebírat, ale důležité je, že jsme neudělali žádnou ostudu a některé národy toho moc nevydrží:)

       Po silvestru jsme se vzpamatovávali pomalu a dlouho, ale ještě jedna procházka centrem rozhodně pomohla. Na večeři jsme si na palačinkové lodi dali něco mezi palačinkou a pizzou: palačinkové těsto se salámem, párkem a tuším sýrem a možná i zelím?:) No jedna do dvojice bohatě stačila! Poslední den byl ale neuvěřitelně krátký, protože díky rannímu vstávání v 5 jsme na kutě museli relativně brzy, sbalit se, koupit nějaké poslední dárečky...

     Říká se "jak na Nový rok, tak po celý rok"  - já si to pro rok 2013 změnila: "jak v Nizozemí na silvestrovském výletě, tak takovou jízdu každý rok na světě!:)"