Chceš-li pobavit Boha, vyprávěj mu o svých plánech... Tak zhruba takto jednoduše se rozplynul vcelku jednoduchý začátek prázdnin- cyklocestování po Litvě a Lotyšsku. Nesehnalo se na zájezd dost lidí a mně nezbylo nic jiného, než vymýšlet variantu brod. Naplánovala jsem si ale těch 14 náhle volných dní kvalitně:)
Prvních 5 dní začalo na vodě. Přichomýtla jsem se k historické grupě jako slepý k houslím a už jsem byla z Moravy v Čechách - start naši osmičlenné bandy: ostřílených vodáků Martina a Jirky se svými krásnějšími polovičkami Šárkou a Zuzkou, seladon Tom, hezounek Zdenál a vždy na vše připravená Mirka, byl určen v Chrásti u Plzně. Část dojela autem (ta krásnější:) a zbytek vlakem. Začali jsme jak jinak než v hospodě a ti nejstatečnější to zabalili až ve 2 ráno. A v podobném duchu se nesl celý výlet. Zásoby rumu, fernetu i piva byly povážlivě ztenčeny ve všech kempech, bangovalo se až do naprostého zničení všech a do stanů padalo 8 lidí jako 8 špalků do vody. 
Na lodi jsem jela s Tomem, což byla šťastná volba. Nasmála jsem se jako snad za celý Rotterdam ne a dokonce toho chudáčka donutila zpívat - ale zpíval krásně! Naučil mě spoustu nových písní a společnou jsme měli asi jen Redlovu Dvakrát...:) Ale píseň od Buty Duj duj duj mi od vody zní pořád v uších... Zjistili jsme taky, že jsme vlastně skoro jako sourozenci, jen já jsem bratr a Tom sestra...a mnohé to vysvětlilo:D
Všichni jsme se spálili, někteří do velmi komických tvarů - Šárka si vypálila luxusní pruh na čele od šátku, Jirka zase parádní pruhy na břiše, když jel "nahoře bez" a já si spálila nohy zcela nudně a pro jistotu úplně:)
Velkým rozptýlením v běžném provozu byl ovšem předposlední kemp. Začalo to tím, že Jirka se Zuzkou nabrali plnou loď vody po přenesení za jezem. Velmi málo pravděpodobná šance se stala realitou a to kvůli kameni, který jim zastavil špičku lodi, otočil zadek a elegantní vlna potopila loďku. Do kempu zbývalo asi 300 metrů, ale vzrůšo není nikdy na škodu.
V kempu jsme zručně postavili stany a šli jsme prozkoumat terén. Protivný personál donutil nejen nás, ale i další vodáky k velké konzumaci alkoholu a déšť zase ke shromáždění se v jednom obrovském stanu. Jakoukoli konverzaci asi 5 velkých stolů přehlušoval člověk, který jako by vypadl z encyklopedie u slova: hovado. Jindra měl asi 150 kilo, 4 promile a zvučný hlas, kterým prozpěvoval pouze čtyři až pět slov dvou písní: sifonáři sifonáři hrozné sračky pijete a dvě kozy dvě svině. Nejprve jen jeho přátelé, brzy ovšem i zbytek stanu, který neměl šanci bavit se jinak, uzavíral sázky na čas Jindrova odpadnutí. Vydržel dlouho. Neuvěřitelně dlouho. Vydržel tak dlouho, že množství becherovky v poslední půlhodině by zabilo i vola. Ne Jindru. Ještě 20 minut po té, co padl na zem se cukal! Tomův a Mirčin zážitek z povedeného večera byl ještě umocněn jistým Davidem, který zvracel do sousedícího stanu a rojem myší, který si hrál přes stanovou podlahu s jejich věcmi.
Poslední den (i když jsme si mysleli, že je předposlední) mě čekalo velmi nemilé dvojnásobné koupání (stejně si myslím, že mě zadák schválně vyklopil!) a před kempem v Berouně tak nechutný olej, že to už se nechtělo pádlovat ani mně, a to je co říct! Dotrpěli jsme to do kempu o jeden dál, než jsme plánovali a pak hurá do Berouna! Bankomat! Normální jídlo a ne smažák či klobása! WC s toaletním papírem! No užili jsme si to vskutku značně, i když jedna část byla už moc zdechlá jít byť těch 10 min... 
Večer Tullamore dew, pohodička, když tu Zuzka zezelená a začíná po jediném pivu objímat záhodovou mísu... Horečky, slabost... Jasný úpal nebo úžeh nebo prostě nemoc známá též jako "zpropadené slunce!!!". Ráno jsme se to rozhodli zapíchnout a netrápit se do dalšího stanoviště. Zuzka jízdu přežila, všecko supr ale... Druhý den horečky já a Jirka, třetí den Šárka a čtvrtý Mirka. Začínám se přiklánět k variantě, že jsme se přiotrávili, protože to přeci není možné! :) Jediným nedostatkem této výpravy zůstala absence kytary, nicméně do příští organizace se také vložím a už teď se děsně těším:)
0 komentářů:
Okomentovat