Lenka - THE MUFFIN LADY!

Před pár dny u nás na Fildě proběhla akce charitativního prodeje muffinů a mnoho mých přátel se do ní zapojilo. Při pohledu na nádherné muffinky všech barev, chutí i vůní jsem měla jasno- tohle musím zkusit! Hned jsem vyrazila do obchodu pro muffinovač ( tak jsem začala svůj plech na muffiny nazývat:) ). Další dva dny (a to bez nadsázky!) jsem strávila vyhledáváním receptů. Protože jsem jela na víkend za sestřičkou, která se aktuálně šprtá na maturitu, chtěla jsem ji tedy překvapit a potěšit nadýchanýma muffinkama. Ale jak si mám být jistá, že budou tak úžasné jako v mých představách? Naštěstí v pátek na čajík přijela Bětuška a tak se nevědomky stala se mým testovacím králíkem.. Pro jistotu předem říkám, že nikdo během tohoto víkendu nebyl zraněn a i testovácí králik ve zdraví přežil...:)

Nebudu si na nic hrát- první várka nedopadla úplně podle představ:D. První pokus byly banánové s kousky čokolády.  Pořád jsem si nebyla jistá časem. Z mých dvou nočních můr- syrových či připálených muffinků se splnila ta druhá. Na vinu to ale dávám troubě!! :) Naštěstí kromě připáleného dna byly v pořádku a tak stačilo černou část oddělit a pochutnat si.

Druhým pokusem byly slané. Přesněji špenátové s balkánským sýrem podle mého vlastního receptu. Tady jsem to prozměnu přehnala s kypřícím práškem a navíc vůbec nebyly nadýchané, jak by si člověk představoval:D. Chuťově ale byly výborné, takže vzhled pal čert!

Přiznám se, že po prvních připálených mě chytla panika a tak jsem udělala ještě improvizované čokoládové, které ale také byly lehce "přichycené". :) Trouba je totiž zřejmě spinkutá proti mně! Jiné vysvětlení samozřejmě není.. Bětušce a později i Jožkovi chutnaly, což mě naplňovalo radostí a blahem. (ano, když mě Bětuška nazvala Marthou Stewartovou mé ego stoupalo k výšinám...:D ).

Proto mi nic nebránilo těšit se dál na víkend, kdy upeču sestřičce zase další! Zavřela jsem ji nahoru k učení a pustila se do kuchtění. První na řadu přišly opět čokoládové ale tentokrát přímo podle receptu Jamieho Olivera. Trošku jsem ho teda upgradovala nakrájenou tyčinkou Mars, ale jinak jsem se držela dokonce (pro mne velmi netypické) přesných instrukcí. A hle-dopadlo to vcelku obstojně.

Osobně ale musím přiznat, že mě nejvíc uchvátila další varianta- a to jahůdkové. Po upěčení se na ně ještě dal krém z tvarohu, vanilkového cukru a dalších čerstvých jahod.. a vím, že tohle může znít namyšleně ale po tolika spálených mě tyhle povedené fakt moc potěšily! Posledním druhem pak byly "čedarové". Ty byly asi nejjednodušší, a paradoxně jich také bylo nejméně.

Každopádně pečící dva dny pro mne byly parádním zážitkem, a myslím, že odteď se stanou muffiny mý hlavním vítacím rituálem- doufám, že drazí přátelé nebudete proti!:D