Odjezd byl pravda vcelku nakvap- den předem jsme se vrátily z Krakowa- ale jako správne flexibilní holky nám nedělalo problém přebalit batoh a ráno vyrazit: směr Těšín-Čadca-Žilina-Martin- Bánská bytrica. Celou cestu, kterou jsem řídila, mi v uších zněla píseň "nad bááááánskou bystrici je noc" a jako když utne Na další slova jsem si už prostě nevzpomněla:) (text již vím, pro zájemce na: http://www.youtube.com/watch?v=Ywg2pvva-wg).
Dorazily jsme při veselém klábosení a stihly naprosto dokonale i autobus na Čertovici. Kdyby nás někdo natáčel jistě by se velmi smál, protože s krosnama jsme před dveřma v buse stepovaly na výstup asi 10 min v serpentinách a hlasitě se smály a pak z autobusu doslova vypadly přímo do hospody!:D Ale haluškům prostě nešlo odolat!!
Řádně posilněny jsme vyrazily nejprve odlovit dvě místní kešky a pak-začátky jsou vždy těžké -nás čekal největší krpál. No parádní.Funěla jsem jak lokomotiva. Pak už ale čekala krásná cestička přes Lajštroch n
a Rovienky, Kumštové sedlo, Pánskou holou přes Králičku na "Štefáničku". Chatička je to milá ve výšce 1728m.n.m./i když oni si hrdě píšou 1740:) / a byla u ní i keška.
Spojila jsem tady obě své lásky: cestování i historii, protože naše kroky následovaly stopy hrdinů Slovenského národního povstání. Chata sice nepatřila k nejlevnějším (12eur je podle mne i se snídaní celkem dost tedy..) ale zase bylo teploučko a mile. V pokojíku s námi byli Poláci a Maďaři a ani jim nevadilo, že jsme si na vařiči připravily Dobrý hotinec:) Ale rozhodly jsme se ještě odvážně vyrazit na ulovení kešky u Jeskyně mrtvých netopírů. To se zdařilo a my byly první, kdo tuto kešku našel! FTF!! Pak jsme ale už padly do postele jak podťaté a já musím říct, že se mi spalo úplně pohádkově:)
Snídaně v podobě jogurtu a džemu zcela uspokojila mé smysly a s naloženým báglem jsme šlapaly zase dál.
Dorazily jsme při veselém klábosení a stihly naprosto dokonale i autobus na Čertovici. Kdyby nás někdo natáčel jistě by se velmi smál, protože s krosnama jsme před dveřma v buse stepovaly na výstup asi 10 min v serpentinách a hlasitě se smály a pak z autobusu doslova vypadly přímo do hospody!:D Ale haluškům prostě nešlo odolat!!
Řádně posilněny jsme vyrazily nejprve odlovit dvě místní kešky a pak-začátky jsou vždy těžké -nás čekal největší krpál. No parádní.Funěla jsem jak lokomotiva. Pak už ale čekala krásná cestička přes Lajštroch n
a Rovienky, Kumštové sedlo, Pánskou holou přes Králičku na "Štefáničku". Chatička je to milá ve výšce 1728m.n.m./i když oni si hrdě píšou 1740:) / a byla u ní i keška.Spojila jsem tady obě své lásky: cestování i historii, protože naše kroky následovaly stopy hrdinů Slovenského národního povstání. Chata sice nepatřila k nejlevnějším (12eur je podle mne i se snídaní celkem dost tedy..) ale zase bylo teploučko a mile. V pokojíku s námi byli Poláci a Maďaři a ani jim nevadilo, že jsme si na vařiči připravily Dobrý hotinec:) Ale rozhodly jsme se ještě odvážně vyrazit na ulovení kešky u Jeskyně mrtvých netopírů. To se zdařilo a my byly první, kdo tuto kešku našel! FTF!! Pak jsme ale už padly do postele jak podťaté a já musím říct, že se mi spalo úplně pohádkově:)
Snídaně v podobě jogurtu a džemu zcela uspokojila mé smysly a s naloženým báglem jsme šlapaly zase dál.
Naše další zastávka? Nejvyšší vrchol Ďumbier!! N
a vrcholku jsme samým štěstím šaškovaly s foťákem až vzniklo několik veselých a jistě velmi povedených fotek. Jako například Marétčino láskyplné objetí, za které by se nemusel stydět žádný komunistický papaláš v dobách česko-ruského přátelství:)Dalším bodem byl Chopok. I ten byl dobyt bez ztráty kytičky a na jeho vrcholku jsme i luxusně posvačily. Jen tam bylo "přebuchtíno" a já lidi na horách moc nerada, tak jsme raději šlapaly dál. Na rovném úseku se mě Markétka zeptala zda vše ok- ja řekla ano a svalila se na zem jak pytel brambor. Výsledek? Vyvrtlý kotník a odřené koleno. No šikovná, rob
otná..ale mamlas:DZatla jsem ale zuby a vyšla dále ještě Pol´anu, Kotliskou i Chabenec. Daly jsme si ten den takové cvičné 5TV- 5 tatranských vrcholů:) Noha-svina- sice bolela ale euforie z výhledů to naprosto přebíjela!
V Útulně pod Chabencom jsme byly už o půl třetí takže dost času na několik chodů jídla i zábavy. Postupně se nám to tam slézalo jak švábi na pivo, takže osazenstvo nakonec čítalo asi 20 kusů. Byla to sorta velmi zvláštních lidí a jelikož nikdo (?!) nebyl unesen ze dvou supr horalek, zabalily jsme to po kostkách a šly v 8 spát.
Kotník se přes noc rozležel a ač byla Market plná sil, musela jsem polknout svou pýchu a hrdost a zatroubit na ústup. Až do plánovaných Donoval bych nedošla..:( Tak jsme to od chaty střihly do Jasenie, což bylo stejně 3:30 a z toho 2 hodky po asfaltu.. no chuťovka na závěr... Ale s naší náturou jsme neklesaly na mysli (nebo ne alespoň moc hluboko) a stále (marně) čekaly na auto, které nas zachrání. Zachránilo, ale až v Jasenie. I za to jsme však byly vděčné:) Druhý stop byl pak skoro jako taxík až k autu do Bánské bystrice...
A ještě dnes mi v uších zní.."jak miloval pánbůh tenhle kraj, když takovou krásu mohl mu dát...."
0 komentářů:
Okomentovat