Při jménu Kosmas se většině obyvatel naší země vybaví dříve nebo později Kronika česká. Lidé, kteří prošli výchovou českého školství byli s kronikářem Kosmou seznámení a mají k němu trochu familiérní přístup, je to přeci jen „náš“ kronikář. Málokdo už ale o něm ví i něco více a je nutno dodat, že i odborná veřejnost trochu tápe, protože příliš mnoho informací o sobě nám nenechal. Ráda bych ho touto prací přiblížila na základě dostupných primárních i sekundárních zdrojů a zejména se pak zaměřila na jeho vztah k Polsku, což je i název mé práce.
Kosmas se narodil s největší pravděpodobností roku 1045. V Čechách vládl Břetislav I., ve Francii Jindřich I., ve Svaté říši římské císař Jindřich III., v Anglii Eduard Vyznavač, v Byzanci Konstantin IX. Monomachos, v Rusku Jaroslav Moudrý, v Uhrách Petr Orseolo a Polsku Kazimír II. Obnovitel. Víme, že Kosmas musel pocházet z rodiny dosti zámožné. Usuzujeme tak podle faktu, že Kosmas studoval i v zahraničí. Po absolvování pražské katedrální školy studoval při katedrále sv. Lambera v Lutychu. Zde ho učil mistr Frank. Kosmas se pak vrátil do Čech a stal se členem pražské kapituly. Roku 1099 spolu s pražským biskupem Heřmanem byl Kosmas vysvěcen na kněze. Dále z Kroniky české zjistíme i informace o jeho rodině. Jeho žena Božetěcha je zmíněna v souvislosti s jejím úmrtím roku 1117. V kronice je také uveden Kosmův syn Jindřich v souvislostí s cestou Jindřicha Zdíka do Jeruzaléma. Tato pasáž je trochu zrádná, protože existují dva výklady. Pan Boček si informace vyložil po svém, ale usoudil, že pouhá zmínka v kronice není dostatečným důkazem. Proto si jeden takový „vyrobil“. Byl to list adresován Zdíkovu nástupci, v němž mu želivský opat Gotšalk sděluje, že slaví již od založení kláštera památku Zdíkových rodičů. Jeho matky 23.1. a otce 21.10. Není asi příliš překvapením, že tato data jsou daty úmrtí Božetěchy a Kosmy. Řada historiků tomuto falzu podlehla, a až V. Novotný jej odmítl spolu i s tvrzením o Zdíkově příbuzenském vztahu s kronikářem. Vypadá to, že Jindřichové byli tedy dva. Kosmas je v letech 1120-1125 děkanem pražské kapituly při sv. Vítu. Umírá 21. 10. 1125. Kosmova Kronika česká začala být psána roku 1119 a Kosmas ji psal až do své smrti. Byla psána latinsky a je rozdělena do tří knih. Úvod kroniky je věnován proboštu Šebířovi, druhá předmluva mistru Gervasiovi.
První kniha obsahuje mýtické počátky Čechů a končí smrtí Jaromíra roku 1038. Předmluva druhé knihy je věnována Klimentovi, opatu kostela břevnovského. Druhá kniha končí rokem 1092 nástupem Břetislava II. Třetí knihou se Kosmas dostal do své současnosti, i když sám ví, že to je již záležitost ošemetná. Končí rokem své smrti 1125. Dochováno bylo 15 rukopisů této kroniky. Do jaké doby se Kosmas vlastně narodil? Do doby kdy jsou třenice mezi Polskem a Čechami velmi časté. Po smrti Boleslava II. roku 999 nastoupil Boleslav III. Ryšavý, který byl dosti slabý v době, kdy Polsko i Uhry upevňovaly své postavení. Dostal se do konfliktů s mladšími bratry Oldřichem a Jaromírem. Roku 1002 povstali proti Boleslavovi čeští velmoži a on prchá do Německa. Situace využil polský Boleslav Chrabrý a na knížecí stolec do Čech ustanovil Vladivoje. Ten požádal císaře o udělení Č
ech v léno. Po Vladivojově smrti se na krátko trůnu ujal Jaromír a Boleslav III.
Došlo k vojenskému obsazení Čech Boleslavem I. Chrabrým, -->
což se zase nelíbilo císaři, který Čechy udělil v léno Jaromírovi a pomohl mu při obsazení Prahy. S tichým souhlasem císaře byl ale opět svrhnut Oldřichem, který také dostal Čechy jako léno od císaře. Krize je ukončena nástupem Oldřichova syna Břetislava I., který je jediný žijící člen rodu a proto nemusí řešit žádné spory. Polsko a Uhry si procházejí podobnou krizí, ze které se Český stát právě dostal. Břetislav využívá problémů v Polsku, kam podniká roku 1039 výpravu. Břetislav měl 5 synů a vyhlásil seniorát. Rozdělil Moravu na úděly. Údělné knížectví olomoucké bylo svěřeno Vratislavovi, brněnské Konrádovi a Otovi, prvorozený Spytihněv měl mít vrchní vládu a 5. syn byl určen pro církevní dráhu. Spytihněv nastoupil na trůn roku 1055 a zbavil své bratry údělů. Jeho nástupce Vratislav II. moravské úděly zase obnovil a roku 1063 vytvořil v Olomouci druhé biskupství. Po smrti Vratislava II. a Konráda I. Brněnského přichází opět třenice o trůn.
Výsledky mého pátrání po vztahu kronikáře Kosmy k Polsku začnu o jeho původu. V roce 1039 přivedl Břetislav ze svého tažení do Polska zajatce. Kosmas píše, že mezi nimi byl: „ adductus est meus attavus, consors in clero, presbiter officio.“ Z toho bychom mohli usoudit, že Kosmas má polské předky. Slovo „meus attavus“ totiž znamená „můj předek“. Tento fakt je zajímavý zejména při čtení kroniky, která je laděna dosti protipolsky. Proto již Gelasius Dobner přišel s myšlenkou, že spojení nelze přeložit jako „předek“ ale jako „starší kolega“. K tomuto názoru se připojili i Pelcl s Dobrovským, kteří navíc upozornili na fakt, že „meus attavus“ je pouze ve 2 rukopisech kroniky. Jsou to rukopisy, které obsahují pokračování mnicha sázavského, a proto může jít teprve o pozdější dodatek. Kromě tohoto vysvětlení je zde i mnohem praktičtější. Kosmův domnělý předek přišel s Břetislavem roku 1039. Kosmas se narodil roku 1045. Tento„attavus“ byl také „presbiter“ a dle kanonického práva musel mít více než 30let, a pokud by šlo o Kosmova otce můžeme se domnívat, že by nesl označení otec. Jde- li o Kosmova děda, znamenalo, by to, že si musel sebou do Čech přivést již dospělého syna, o čemž se Kosmas nezmiňuje. S největší pravděpodobností se Kosmas o tomto jednotlivci zmiňuje jen proto, že je kněz, a tedy je zavrženíhodné, že je zajatcem.
Jak již jsem zmínila, vztahy Čech a Polska v této době nejsou příliš přátelské. Vždyť obsazení našich zemí Polskem bylo popření české identity a stačilo málo, a stala by se naše knížata jen pouhými loutkami v rukou polských panovníků. Kosmas si je dobře vědom příkoří, které české země prožily a odtud také pramení jeho tendenční ladění některých komentářů. První zmínka o Polsku v kronice je roku 977, kdy zemřela Doubravka, o které se Kosmas nevyjadřuje příliš lichotivě. Abych byla přesná ocituji jeho slova: „Zemřela Doubravka. Byla velmi nešlechetná; neboť jsouc již ženou pokročilého věku, když se vdala za polského knížete, sňala závoj ze své hlavy a vstavila si na ni vínek panenský, což bylo bláznovství od té ženy.“ [1] Připomeňme si, že je to období přátelských vztahů českých zemí a rodícího se Polského státu. Doubravka, dcera českého knížete Boleslava I., si roku 965 vzala Měška I. za manžela. Díky ní Měšek také přijal křest. Samotné její jméno je také překládáno jako Bona, tedy dobrá. Při čtení kroniky jsem si nemohla nepoložit otázku, proč o ženě, která zemřela 142 let před psaním jeho kroniky, hovoří Kosmas tak hanlivě. A jedno řešení mne vskutku napadlo. Doubravka byla matkou Boleslava I. Chrabrého, který v prvních letech 11. století obsadil Prahu a Čechy. Jak by kronikář mohl kladně hovořit o ženě, která zplodila panovníka, který Čechám ušetřil tuto potupu? Z této mé teze také vychází teorie, že Kosmas vědomě zamlčel informace o obsazení Čech a Prahy. Pro něj jako kronikáře není příliš těžké historii vlastně „tvořit“. Vždyť on píše kroniku, historii. Jednou napsané se jen těžko zpochybní, a proč by si Češi měli pamatovat své porážky.
Já si Kosmu představuji vlastně jako takového stvořitele obrazu českých středověkých dějin. Myslím, že i on sám si uvědomoval svou moc. Z tohoto obsazení Čech máme trošku detailněji jen útěk Poláků z Prahy. „Utíkají, utíkají Poláci v hanebném zmatku, přepadněte je, přepadněte je, Čechové, zbraní prudce!“ Na ten hlas připadl na Poláky strach a leknutí, což se stalo z podivného dopuštění Božího a za přispění svatého Václava. Rozprchnou se všichni, jeden zapomenuv na sebe i na zbraň neoděn vskočí na koně a bez odění prchá, druhý, jak usnul, i bez kalhot pospíchá na útěk.“ [2] Líčení tohoto šťastného obratu v beznadějné situaci je připsáno zázraku. Do děje zasahuje nejen Bůh, ale také sv. Václav, který na Poláky sešle strach a oni v takovém spěchu prchají. V tomto směru je Kosmas dosti průkopníkem. U ostatních kronikářů svatí zasahují většinou jedná-li se o jejich relikvie či majetek jejich kostela. U Kosmy sv. Václav chrání celý náš národ. Je nutno připustit, že tato myšlenka v našem národě vlastně pořád žije a Václavova socha na Václavském náměstí v Praze je i nyní svědkem mnoha důležitých událostí dějin našeho národa. Ale zpět k Polsku. Je třeba si uvědomit, že všechny tyto negativní projevy k Polsku jsou obrazem reálného strachu v Kosmově éře z polské ingerence do českých záležitostí. Všimnout si můžeme i faktu, že antipolský postoj v kronice je ještě znatelnější než antiněmecký. Zajímavý termín Kosmovy kroniky je slovo „Bohemi“. Pro Kosmu nepředstavují politický pojem, ale v některých případech zastupují pojem „terra“ označující stát. Bohemii se zde objevili hlavně v protikladu k Polonii. Ukázkou jeho negativního postoje je i tato pasáž z kroniky. „ Z toho se těšili panonští sýčkové, v tom si lebedili polští otrapové s neobřezanými pysky, protože si užívali pokoje, pokud tato knížata sebe sama znepokojovala.“ [3] Musíme uznat, že pro ostřejší slovo Kosmas nešel příliš daleko. Vrátíme-li se v Českých dějinách ještě o píď zpět, najdeme v Kronice také zmínku o Krakovu: „Po jeho smrti nastoupil jeho syn, Boleslav III., jak svrchu bylo pověděno, v knížectví, nemaje stejné úspěchy ani to štěstí jako jeho otec, neudržel dobytých hranic. Neboť kníže polský Měšek, nad něhož nebylo lstivějšího člověka, ihned se zmocnil lstí hradu Krakova a všechny Čechy, které tam zastihl dal pobít mečem“ [4] Ale Kosmas tuto křivdu nenechá neodčiněnou a připíše Břetislavovi I. vyvracení Krakova a ukořistění tam i nesmírných pokladů polských knížat. Jak podotýká Dušan Třeštík, Břetislav v Krakově pravděpodobně vůbec nebyl a stejně chybná je i informace o jeho podmanění celého Polska.
Vidíme, že Kosmas se očividně provinil svému povolání kronikáře, který chtěl zapsat děje minulé. Snad ale dokážeme pochopit alespoň trochu mysl tohoto člověka, který křivdy chtěl odčinit alespoň perem pro budoucí generace, když realita se mu nezdála spravedlivá. Tak jako tak je pro nás jeho dílo nesmírným zdrojem informací. Ať už jím přímo líčených, nebo skrytých mezi jeho řádky. [1] Kosmova kronika česká, přeložili Bláhová, Marie, Hrdina, Karel. Svoboda, 1972. str.48 [2] Kosmova kronika česká, přeložili Bláhová, Marie, Hrdina, Karel. Svoboda, 1972. str.59 [3] Kosmova kronika česká, přeložili Bláhová, Marie, Hrdina, Karel. Svoboda, 1972. str.163 [4] Kosmova kronika česká, přeložili Bláhová, Marie, Hrdina, Karel. Svoboda, 1972. str.56
obrazek č1:http://images.google.cz/imgres?imgurl=http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/fb/Kosmas.jpg&imgrefurl=http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Kosmas.jpg&usg=__qJiARI0SCzGIWxIF-kcfjvAXLF8=&h=298&w=226&sz=14&hl=cs&start=1&sig2=Dv3PqW8CNN1KCJswXHCkDA&um=1&tbnid=Ag_wR7Fl_E2-YM:&tbnh=116&tbnw=88&prev=/images%3Fq%3Dkosmas%26hl%3Dcs%26lr%3D%26sa%3DN%26um%3D1&ei=PLWuSrPxC9eJ_gaiscnrBg
obrazek č2:http://www.e-stredovek.cz/obr/b2.jpg
Kosmas se narodil s největší pravděpodobností roku 1045. V Čechách vládl Břetislav I., ve Francii Jindřich I., ve Svaté říši římské císař Jindřich III., v Anglii Eduard Vyznavač, v Byzanci Konstantin IX. Monomachos, v Rusku Jaroslav Moudrý, v Uhrách Petr Orseolo a Polsku Kazimír II. Obnovitel. Víme, že Kosmas musel pocházet z rodiny dosti zámožné. Usuzujeme tak podle faktu, že Kosmas studoval i v zahraničí. Po absolvování pražské katedrální školy studoval při katedrále sv. Lambera v Lutychu. Zde ho učil mistr Frank. Kosmas se pak vrátil do Čech a stal se členem pražské kapituly. Roku 1099 spolu s pražským biskupem Heřmanem byl Kosmas vysvěcen na kněze. Dále z Kroniky české zjistíme i informace o jeho rodině. Jeho žena Božetěcha je zmíněna v souvislosti s jejím úmrtím roku 1117. V kronice je také uveden Kosmův syn Jindřich v souvislostí s cestou Jindřicha Zdíka do Jeruzaléma. Tato pasáž je trochu zrádná, protože existují dva výklady. Pan Boček si informace vyložil po svém, ale usoudil, že pouhá zmínka v kronice není dostatečným důkazem. Proto si jeden takový „vyrobil“. Byl to list adresován Zdíkovu nástupci, v němž mu želivský opat Gotšalk sděluje, že slaví již od založení kláštera památku Zdíkových rodičů. Jeho matky 23.1. a otce 21.10. Není asi příliš překvapením, že tato data jsou daty úmrtí Božetěchy a Kosmy. Řada historiků tomuto falzu podlehla, a až V. Novotný jej odmítl spolu i s tvrzením o Zdíkově příbuzenském vztahu s kronikářem. Vypadá to, že Jindřichové byli tedy dva. Kosmas je v letech 1120-1125 děkanem pražské kapituly při sv. Vítu. Umírá 21. 10. 1125. Kosmova Kronika česká začala být psána roku 1119 a Kosmas ji psal až do své smrti. Byla psána latinsky a je rozdělena do tří knih. Úvod kroniky je věnován proboštu Šebířovi, druhá předmluva mistru Gervasiovi.První kniha obsahuje mýtické počátky Čechů a končí smrtí Jaromíra roku 1038. Předmluva druhé knihy je věnována Klimentovi, opatu kostela břevnovského. Druhá kniha končí rokem 1092 nástupem Břetislava II. Třetí knihou se Kosmas dostal do své současnosti, i když sám ví, že to je již záležitost ošemetná. Končí rokem své smrti 1125. Dochováno bylo 15 rukopisů této kroniky. Do jaké doby se Kosmas vlastně narodil? Do doby kdy jsou třenice mezi Polskem a Čechami velmi časté. Po smrti Boleslava II. roku 999 nastoupil Boleslav III. Ryšavý, který byl dosti slabý v době, kdy Polsko i Uhry upevňovaly své postavení. Dostal se do konfliktů s mladšími bratry Oldřichem a Jaromírem. Roku 1002 povstali proti Boleslavovi čeští velmoži a on prchá do Německa. Situace využil polský Boleslav Chrabrý a na knížecí stolec do Čech ustanovil Vladivoje. Ten požádal císaře o udělení Č
ech v léno. Po Vladivojově smrti se na krátko trůnu ujal Jaromír a Boleslav III.Došlo k vojenskému obsazení Čech Boleslavem I. Chrabrým, -->
což se zase nelíbilo císaři, který Čechy udělil v léno Jaromírovi a pomohl mu při obsazení Prahy. S tichým souhlasem císaře byl ale opět svrhnut Oldřichem, který také dostal Čechy jako léno od císaře. Krize je ukončena nástupem Oldřichova syna Břetislava I., který je jediný žijící člen rodu a proto nemusí řešit žádné spory. Polsko a Uhry si procházejí podobnou krizí, ze které se Český stát právě dostal. Břetislav využívá problémů v Polsku, kam podniká roku 1039 výpravu. Břetislav měl 5 synů a vyhlásil seniorát. Rozdělil Moravu na úděly. Údělné knížectví olomoucké bylo svěřeno Vratislavovi, brněnské Konrádovi a Otovi, prvorozený Spytihněv měl mít vrchní vládu a 5. syn byl určen pro církevní dráhu. Spytihněv nastoupil na trůn roku 1055 a zbavil své bratry údělů. Jeho nástupce Vratislav II. moravské úděly zase obnovil a roku 1063 vytvořil v Olomouci druhé biskupství. Po smrti Vratislava II. a Konráda I. Brněnského přichází opět třenice o trůn.
Výsledky mého pátrání po vztahu kronikáře Kosmy k Polsku začnu o jeho původu. V roce 1039 přivedl Břetislav ze svého tažení do Polska zajatce. Kosmas píše, že mezi nimi byl: „ adductus est meus attavus, consors in clero, presbiter officio.“ Z toho bychom mohli usoudit, že Kosmas má polské předky. Slovo „meus attavus“ totiž znamená „můj předek“. Tento fakt je zajímavý zejména při čtení kroniky, která je laděna dosti protipolsky. Proto již Gelasius Dobner přišel s myšlenkou, že spojení nelze přeložit jako „předek“ ale jako „starší kolega“. K tomuto názoru se připojili i Pelcl s Dobrovským, kteří navíc upozornili na fakt, že „meus attavus“ je pouze ve 2 rukopisech kroniky. Jsou to rukopisy, které obsahují pokračování mnicha sázavského, a proto může jít teprve o pozdější dodatek. Kromě tohoto vysvětlení je zde i mnohem praktičtější. Kosmův domnělý předek přišel s Břetislavem roku 1039. Kosmas se narodil roku 1045. Tento„attavus“ byl také „presbiter“ a dle kanonického práva musel mít více než 30let, a pokud by šlo o Kosmova otce můžeme se domnívat, že by nesl označení otec. Jde- li o Kosmova děda, znamenalo, by to, že si musel sebou do Čech přivést již dospělého syna, o čemž se Kosmas nezmiňuje. S největší pravděpodobností se Kosmas o tomto jednotlivci zmiňuje jen proto, že je kněz, a tedy je zavrženíhodné, že je zajatcem.
Jak již jsem zmínila, vztahy Čech a Polska v této době nejsou příliš přátelské. Vždyť obsazení našich zemí Polskem bylo popření české identity a stačilo málo, a stala by se naše knížata jen pouhými loutkami v rukou polských panovníků. Kosmas si je dobře vědom příkoří, které české země prožily a odtud také pramení jeho tendenční ladění některých komentářů. První zmínka o Polsku v kronice je roku 977, kdy zemřela Doubravka, o které se Kosmas nevyjadřuje příliš lichotivě. Abych byla přesná ocituji jeho slova: „Zemřela Doubravka. Byla velmi nešlechetná; neboť jsouc již ženou pokročilého věku, když se vdala za polského knížete, sňala závoj ze své hlavy a vstavila si na ni vínek panenský, což bylo bláznovství od té ženy.“ [1] Připomeňme si, že je to období přátelských vztahů českých zemí a rodícího se Polského státu. Doubravka, dcera českého knížete Boleslava I., si roku 965 vzala Měška I. za manžela. Díky ní Měšek také přijal křest. Samotné její jméno je také překládáno jako Bona, tedy dobrá. Při čtení kroniky jsem si nemohla nepoložit otázku, proč o ženě, která zemřela 142 let před psaním jeho kroniky, hovoří Kosmas tak hanlivě. A jedno řešení mne vskutku napadlo. Doubravka byla matkou Boleslava I. Chrabrého, který v prvních letech 11. století obsadil Prahu a Čechy. Jak by kronikář mohl kladně hovořit o ženě, která zplodila panovníka, který Čechám ušetřil tuto potupu? Z této mé teze také vychází teorie, že Kosmas vědomě zamlčel informace o obsazení Čech a Prahy. Pro něj jako kronikáře není příliš těžké historii vlastně „tvořit“. Vždyť on píše kroniku, historii. Jednou napsané se jen těžko zpochybní, a proč by si Češi měli pamatovat své porážky.
Já si Kosmu představuji vlastně jako takového stvořitele obrazu českých středověkých dějin. Myslím, že i on sám si uvědomoval svou moc. Z tohoto obsazení Čech máme trošku detailněji jen útěk Poláků z Prahy. „Utíkají, utíkají Poláci v hanebném zmatku, přepadněte je, přepadněte je, Čechové, zbraní prudce!“ Na ten hlas připadl na Poláky strach a leknutí, což se stalo z podivného dopuštění Božího a za přispění svatého Václava. Rozprchnou se všichni, jeden zapomenuv na sebe i na zbraň neoděn vskočí na koně a bez odění prchá, druhý, jak usnul, i bez kalhot pospíchá na útěk.“ [2] Líčení tohoto šťastného obratu v beznadějné situaci je připsáno zázraku. Do děje zasahuje nejen Bůh, ale také sv. Václav, který na Poláky sešle strach a oni v takovém spěchu prchají. V tomto směru je Kosmas dosti průkopníkem. U ostatních kronikářů svatí zasahují většinou jedná-li se o jejich relikvie či majetek jejich kostela. U Kosmy sv. Václav chrání celý náš národ. Je nutno připustit, že tato myšlenka v našem národě vlastně pořád žije a Václavova socha na Václavském náměstí v Praze je i nyní svědkem mnoha důležitých událostí dějin našeho národa. Ale zpět k Polsku. Je třeba si uvědomit, že všechny tyto negativní projevy k Polsku jsou obrazem reálného strachu v Kosmově éře z polské ingerence do českých záležitostí. Všimnout si můžeme i faktu, že antipolský postoj v kronice je ještě znatelnější než antiněmecký. Zajímavý termín Kosmovy kroniky je slovo „Bohemi“. Pro Kosmu nepředstavují politický pojem, ale v některých případech zastupují pojem „terra“ označující stát. Bohemii se zde objevili hlavně v protikladu k Polonii. Ukázkou jeho negativního postoje je i tato pasáž z kroniky. „ Z toho se těšili panonští sýčkové, v tom si lebedili polští otrapové s neobřezanými pysky, protože si užívali pokoje, pokud tato knížata sebe sama znepokojovala.“ [3] Musíme uznat, že pro ostřejší slovo Kosmas nešel příliš daleko. Vrátíme-li se v Českých dějinách ještě o píď zpět, najdeme v Kronice také zmínku o Krakovu: „Po jeho smrti nastoupil jeho syn, Boleslav III., jak svrchu bylo pověděno, v knížectví, nemaje stejné úspěchy ani to štěstí jako jeho otec, neudržel dobytých hranic. Neboť kníže polský Měšek, nad něhož nebylo lstivějšího člověka, ihned se zmocnil lstí hradu Krakova a všechny Čechy, které tam zastihl dal pobít mečem“ [4] Ale Kosmas tuto křivdu nenechá neodčiněnou a připíše Břetislavovi I. vyvracení Krakova a ukořistění tam i nesmírných pokladů polských knížat. Jak podotýká Dušan Třeštík, Břetislav v Krakově pravděpodobně vůbec nebyl a stejně chybná je i informace o jeho podmanění celého Polska.
Vidíme, že Kosmas se očividně provinil svému povolání kronikáře, který chtěl zapsat děje minulé. Snad ale dokážeme pochopit alespoň trochu mysl tohoto člověka, který křivdy chtěl odčinit alespoň perem pro budoucí generace, když realita se mu nezdála spravedlivá. Tak jako tak je pro nás jeho dílo nesmírným zdrojem informací. Ať už jím přímo líčených, nebo skrytých mezi jeho řádky. [1] Kosmova kronika česká, přeložili Bláhová, Marie, Hrdina, Karel. Svoboda, 1972. str.48 [2] Kosmova kronika česká, přeložili Bláhová, Marie, Hrdina, Karel. Svoboda, 1972. str.59 [3] Kosmova kronika česká, přeložili Bláhová, Marie, Hrdina, Karel. Svoboda, 1972. str.163 [4] Kosmova kronika česká, přeložili Bláhová, Marie, Hrdina, Karel. Svoboda, 1972. str.56
obrazek č1:http://images.google.cz/imgres?imgurl=http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/fb/Kosmas.jpg&imgrefurl=http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Kosmas.jpg&usg=__qJiARI0SCzGIWxIF-kcfjvAXLF8=&h=298&w=226&sz=14&hl=cs&start=1&sig2=Dv3PqW8CNN1KCJswXHCkDA&um=1&tbnid=Ag_wR7Fl_E2-YM:&tbnh=116&tbnw=88&prev=/images%3Fq%3Dkosmas%26hl%3Dcs%26lr%3D%26sa%3DN%26um%3D1&ei=PLWuSrPxC9eJ_gaiscnrBg
obrazek č2:http://www.e-stredovek.cz/obr/b2.jpg
