Být v Holandsku bez kola je jako být bez tága při hraní kulečníku- dá se zažít sranda, ale není to úplně ono. Pro správnou atmosféru si opravdu musíte pustit tuto píseň- přesně tak to opravdu tady vypadá:) Na kole jezdí lidé veškerých profesí, věku, barvy i oblečení. Mým novým úkolem je "ulovit" fotku nějaké slečny na podpatcích, kterých je tady také relativně dost.. Veškeré trasy jsou také cyklistům přizpůsobené - vlastní semafory, paralelní cyklotrasy podél cest, stojany téměř všude... Jak je to s předností úplně nevím, ale všechna auta mi jí dávají, tak to zatím nikterak zásadně neřeším. Občas mi to tady připomíná Turecko, protože se tady více méně na kole červená/zelená neřeší, a když nic nejede tak se jede...Jen si člověk musí zvyknout, že v cyklo pruhu jezdí často i motorky a sem tam policejní auto nebo sanitka (ti to berou většinou jedním kolem přes patník..)
I já jsem se včera rozhodla zažít nějaké dobrodružství a sehnat si kolo. Drahé kolo nemá smysl- stejně vám ho ukradnou. Levné kolo smysl má (ale taky vám ho možná ukradnou), takže kde sehnat v cizí zemi nějaké nejlépe junky bike? (tedy kolo již pro jistotu minimálně jednou kradené...) Studenti jsou mistři levných řešení a brzy se ke mně dostalo telefonní číslo na někoho, kdo prý snad kola má za přijatelnou cenu. Odvážně jsem zavolala a rozhovor vypadal zhruba takto: " Hi, I have heard that you have some bike...." " I have, go on." " I would like to have one and I know where you are" "Ok, come." Připadala jsem si trochu jako kdybych chtěla koupit jadernou hlavici, ale ani ne za půl hodinky jsem byla u velkých bílých garážových vrat, kde na mě Marokánec se svým sortimentem čekal. Všechno byly kvalitní cyklistické babičky a dědečci. Cena mezi 70-50 eury. Tak to ne Marokánče, sice neumím smlouvat, ale jelikož mám u sebe 45 eur nezbývá mi nic jiného a brzy tlačím cenu na částku, kterou mohu zaplatit (kdybych byla ostřejší bylo by to asi ještě míň...). Tady snad jen komická vsuvka, 45 euro mě tady stála i první učebnice:)
Sedám na své nové kolo, které okamžitě pojmenovávám Angel (ano, podle lahve na kolo od Hanky s Markem, ale drazí, pink angel to fakt není... pro přátele spíše shitty angel... a taky doufám, že až přestanu jezdit v čepici, budou mi vlát vlasy jako Angelovi z Kelly family :-) ). Vzhled je naprosto dokonalý- přední řídítka jsou lehce ohlá doleva, takže chcete-li jet rovně, musí mít právě lehce levotočivý směr, přední kolo se nějak vikle (ale ne moc, tak snad je to ok), je mi dle mého názoru neskutečně malé (snad to nebude mít trvalé následky, Marokánec, když jsem ho instruovala, jak mi má zvednout sedlo, říkal, že se mu to zdá až příliš...), něco v něm divně praská...no zatím nic neupadlo, tak to asi nebude zásadní součástka, a abych nezapomněla, jeho všudypřítomná rez mi již krásně zbarvila rukavice (ano Evi, béžové už dávnou nejsou, ale i tak ježíškovi moc díky, fakt se hodí:) Něco jako přehazovačku to nevidělo ani z dálky, což je asi dobře - kamarádka má kolo s přehazovačkou, která je ale ustřihnutá a řetěz pevně připevněn na třetím kotouči, takže si taky užije srandy kopec...zejména v kopci. Brzdí se výborně- šlapátky do protisměru a člověk skoro i stojí, ale má nejjistější brzda, zejména na přechodu, jsou jistě nohy... Fascinující je také systém zámku. Je to takové kovové kolečko, které člověk zamkne a kolo i nepřipoutané prostě neodjede, já ale radši investovala i do zámku- ten si vezmu sebou domů, tak si mě zloději ani nepřejte. 
Dneska jsem se rozhodla na svém oři také dojet až do školy, což je nějakých 8 kilometrů (viz mapka, jen ten závěr u univerzity beru přímo) Valerie říkala, že jede tak 45 min ale mě by doporučovala hodinku, a že taky záleží jak dobrý jsem cyklista. Trvalo mi to přesně 34 minut včetně dvojího zabloudění (jen lehce) a projetím celého kampusu, protože jsem vyjela jinou bránou, než byla učebna. Připadala jsem si jako hvězda do chvíle, než jsem viděla zrcadlo...respektive sebe. Valerii to sice trvá 45 minut, ale věřím, že na rozdíl ode mne přijede do školy v kozačkách a stejně krásná jako ráno, což se o mně říci rozhodně nedalo. No co už, příště alespoň parfém sebou... Jinak ovšem Rotterdam ze sedla kola, to je úplně jiné kafe:) 
1) plný vody- voda je všude kam se podíváte... Ať už to jsou kaluže, protože často prší, nebo různé kanály, jezírka, nádržky...ale je to romantika;) plavou nám tady labutě a tráva je nějaká zelenější. Všude jsou také lodě, přeci jen je to jeden z největších přístavů na světě a vše- logicky zejména mosty- je jim přizpůsobené. Tohle je například fotka hned před naším domem. Člověk si jde do města a ono ejhle, pozor stát! jede loď...:)
Myslím, že jsem sem docela zapadla;) Dnes už mám po první noci v novém bytě a jediné co mi zřejmě na holandském způsobu bydlení vadí je, že nemají (skoro nikde) v oknech záclony. V Brně je sice taky nemám ale v tom šestém patře se to nějak zvládne:)
