Zápisky z Prahy... Volume I. První půlroční postřehy Pražské pracovní pouti...

Tohle máme za domem:-)

       Tradici, že jsem v Brně jen přes škaredou zimu a na jaře už tam zase nebydlím jsem dodržela také letos. Rozhodnutí stěhovat se za prací do Prahy mi bylo velmi proti srsti i proti mé moravskoslezské krvi. Ale co naplat, plat je třeba a možnosti obrovské. Pro mnoho mých blízkých je život v Praze úděsná představa a pro mě  vlastně pořád taky, ale možná by pár mých nečecháčských postřehů o Praze v tom dobrém i zlém stálo za sepsání.

1. Bydlím tady už skoro půl roku a zatím mě neokradli... přiznám se, že předsudky mám, i když proti nim bojuju jak divá. Jeden z nich byl, že v Praze se krade a vraždí více než kdekoli jinde! První dva týdny jsem měla kabelku stále pod dohledem a nastraženou ruku, která by mohla zneškodnit jakéhokoli blížícího se protivníka... nic není potřeba a spíš než se zloději se člověk potká s exhibicionisty. Jen je otázkou, zda setkání s pupkatým chlapíkem v růžovomodrých slipech takhle u Václaváku není bolestivější. Je to tady ale asi místní kolorit, v "naší" posilovně na Rajské zahradě se jeden kulturista do slipů také svlékl velmi rychle, nečekaně a ke své velké spokojenosti. Že se u toho i fotil snad není třeba dodávat... inu jiný kraj jiný mrav!

2. Karlák fakt není Karlův most! Dlouho jsem si myslela, že je a nechápala, co všichni mají s nějakým Karlovým náměstím. Teď kousek od Karláku pracuju a pod mostem to fakt není.

3. Nejvíc mě asi šokovala místní solidarita v metru. Ač je to pro mě nepochopitelné a nevysvětlitelné, cestující v metru, to je prostě jedna velká rodina. Odhlédnu od toho, že přistoupí stařenka a zvedne se pět mlaďochů, aby ji pustili sednout. To je tak nějak "normální" slušnost, ale je hezké jak častá. Více fascinující je fakt, že když dobíháte metro, kterému se zavírají dveře, vždy se najde někdo, kdo ochotně obětuje ruku nebo nohu jen aby vás pustil. Opravdu. Neuvěřitelné! Mladí kluci, u kterých bych se spíš bála, že mi nohu podkopnou nechají svou podrážku scvaknout do dveří jako novodobí gentlemani a ani to děkuji za to slyšet nepotřebují. A není to jen výsada běžících žen, tyhle malé oběti končetin jsem viděla i ve prospěch mužů a to všech věkových kategorií. Je to milé i když ryze pražské... nikde jinde metro nezastavíte:-) I když i toto je asi místními považováno za nešvar, neboť jak řekla jedna bábinka v metru: "a pak to má jezdit včas!"

4. Ten paskvil jménem pražština tady moc slyšet není. Jako holce z Moravy se mi vždycky otvírá kudla v kapse, když slyším podivný jazyk znějící jako čeština, kterou vyslovuje nebožák zmutovaný napůl s kočkou, kterého tahají za uši... helééé pocéééém. Mňaučí, zpívá... no obecně ten jazyk pěkně k...azí! Ale ač mám Pražáky jak poleno v práci a spoustu dalších přátel, kteří tady už prakticky splynuli s davem po 10 letech soužití s Prahou, nikdo takhle prasácky nemluví! A já si začínám říkat, jestli to spíš než pražština není jazyk snobské náplavy, která chce jen rádoby sofistikovaně týrat zbytek republiky...

5. Opencarta je fakt dobrá karta! Jak má člověk Opencard je prý z něho Pražák. No tak to jako si nemyslím a nadávat mi nikdo do Pražáku nebude! Je ale fakt, že cena jízdného je jen malinko vyšší než v Brně (nějak se mi zdá, že je to ve štatlu asi předražené nebo co, bo to není možné...).  Navíc ale nabízí opencard opravdu široké využití! Jak jsem zjistila o jednom víkendu - na Vltavě funguje mezi Výtoní, Císařskou loukou (ostrovem uprostřed Vltavy) a Jiráskovým nábřežím přívoz v rámci MHD. Při cestě na beachvolejbal jsem tomu stále nemohla uvěřit:-)

Jinými slovy přátelé a kamarádi, nebohá rodino pokud to vůbec někdo čte... přijeďte na návštěvu:-) V Praze je vlastně opravdu občas moc hezky... Bydlíme na kraji hned vedle rybníků a do lesa běhat nechodím, protože tam běhají divoká prasata a já s nimi závodit nechci. Farmářský trh máme každý týden a na Andělu je i certifikovaná Radegast hospoda. Je tu spousta divadel a výstav, parků, procházek, šlapadel na Vltavě i turistů na "Staromáku", Zoo má úžasná orangutaňátka i gorilátka a my občas takhle smutně koukáme po návštěvách... Je to tu zkrátka jako v Praze a dočasně je tady jistě blaze. Rozhodně stojí za to, zajet se za námi tady na chvíli podívat (a zkontrolovat, jestli se tady už neprasíme na Čecháčky;)