den 1: první den jsme začaly surfováním.. není to teda vůbec žádná sranda! Rozhodně jsme neměly ladnost filmových hvězd ale spíše nemotornost tučňáků... teorie je taková, že člověk musí lehnout na prkno, před vlnou pádlovat rukama a "chytit" ji..poté se na rukou zvednout do jakési jogínské polohy a vypnout prsa a pak? pak rychlostí blesku vyskočit na prkno oběma nohama...
Já skončila ve fázi pokusu o jogínské propnutí...Mája nám sice dělala výbornou instruktorku, ale některé věci jsou slovy nesdělitelné:)
Po tomto zážitku šla do školy a my se vydaly prozkoumat Las Palmas. Toto největší město Kanárských ostrovů je jedno ze dvou hlavních měst (vedle Santa Cruz de Tenerife). Město založil Juan Rejón v roce 1478 a Kryštof Kolumbus se v něm na své cestě v roce 1492 taky zastavil. Casa Colón se pyšní tím, že tam snad možná někdy i vstoupil:)
K dalším zajímavostem města patří také katedrála, která mě ovšem nikterak nenadchla..
Atmosféru nám dodala také místní kuchyně - smažené olivy s karamelizovanou cibulkou /náš odhad/.
Sladkokyselá chuť byla naprosto dokonalou
kombinací.
den 2: Ostrov Grand Canaria je turisty velmi oblíben - a my vyrazily na jeho jižní část do přírodní rezervace Dunas de Maspalomas. Autobus jel úplné věky, protože i v říjnu byly hotely plné důchodců a zastávky byly co 150 metrů.. ale když nás konečně vyplivl u majáku, začala naše krasojízda asi 3 kilometry písečnými dunami.
Pravda, zážitků bylo jako zrnek písku...stejně jako nudistů v důchodovém věku hrajících petanque či volejbal. Válely jsme se v jemňoučkém písku jako malé děti;) a naháčům se obloukem vyhýbaly - náš práh stydlivosti totiž nezvládal jejich nahotu. Pak jsme si daly nějaké mušle a sépii a byly opět na vrcholu blaha...jak to tak u holek Habrnálek po dobrém jídle bývá :D A jídlo tohoto dne si zaslouží i další řádky. Večer po příjezdu zpátky jsme totiž ochutnaly místní speciality jako Ropa Vieja (staré hadry-vegetariánské jídlo z cizrny, které nám naservírovali s kuřecím masem), Papas arrugadsas con mojo rojo (jídlo chudých-brambory ve šlupce přelité paprikovou omáčkou) a Garbanzada de estilo de Vegueta (cizrna ve Veguetském stylu, což je nejstarší část Las Palmas).
den 3:
Mája s Markem byli tak zlatí, že pronajali auto a hurá na kanárské hory. Jenže jako na potvoru začalo pršet a zima byla dost vlezlá, tak jsme si užily hlavně Markovu jízdu a la Formule 1. Nějaká panorámata jsme ve světlých chvilkách taky zahlédly a pochutnaly si na čaji v horské hospůdce, ale byl to spíše cestovní den. Čekal nás poslední večer a obyvatelé bytu na via Domingo J. Navarro se rozhodli ukázat nám tajemství domácí stravy. Začal Marek a jeho uruguajské avokádové těstoviny.. neskutečně výborné, následovány neméně zdařilou pravou španělskou tortillou de patatas.. když jsem teda viděla množství tuku, ve kterém se brambory koupaly raději jsem se nekoukala dál, ale chuťově to bylo naprosto lahodné:) Ráno nás už ovšem čekala jen snídaně a pomalý odjezd na letiště... Kanáry rozhodně nejsou jen pláže a nudisti, i když to k nim určitě taky patří, takže hasta la vista v dubnu!
