Bon appétit !

Paříž jsou nejen památky ale samozřejmě také kulinářské dobroty.. Francie jakožto gastronomický ráj nás se sestrou- rozené labužnice- nemohl nechat chladné! A naše největší zážitky? Tady jsou!

Baguette, fromage et vin- to bylo naše nejčastější jídlo, i když taky se neobešlo bez komplikací:) poprvé jsem si dala bagetu se sýrem hned první den na oběd. Donesli mi opravdu jen bagetu s trochou másla a nakrájeným camembertem. Žádná majonéza, zelenina ani cokoli jiného- a můžu říct, délicat! Sýrů jsme vyzkoušely několik druhů od "plesnivých", přes smradlavé i eidam a zklamané jsme nebyly nikdy! K večeři jsme si pak ještě koupily ovoce (hroznové víno nebo jablka) a tuňáka na vyzkoušení:)
S vínem to ale nebylo vždy úspěšné! Poprvé jsem sáhla do regálu s bílými víny bez rozmyslu. V mé hlavě bylo pouze, že ve Francii přece nemohu koupit špatné víno, proto můj zájem byl jen o uzávěr, jelikož jsme neměly vývrtku...to, co jsme vychladily v umyvadle a otevřely ale nebylo víno. 2% alkoholu, 15 "éček" a best before december 2008.. Chutnalo to jako jar a skončilo to taky v umyvadle.. zlí jazykové tvrdí, že jsem koupila vinný ocet:) já myslím, že prostě nějaké hnusné čučo..
Druhý pokus koupit víno ale nebyl o moc lepší!:D To jsem si pro změnu řekla, že to prostě protlačíme ať máme nějaké dobré a korek nekorek dostanem se mu na zoubek! Abych zkrátila hodinu a půl dobývání se do lahve stačí, když napíšu, že se do otevírání zapojili: hřeben, klíče, tužka, kartáček, soused a sousedka, recepční, nůžky a sekuriťák, recepční vedlejšího hotelu a nakonec i nejschopnější (a hlavně vývrtku vlastnící) barman protější restaurace... Snad už jen dodat, že po třetí už k žádné katastrofě nedošlo a třetí večer jsme si tak vypily výborný Savignon bez útrap.

Les moules- kvůli mušlím jsme se sestrou táhly přes půlku Paříže, protože jsme jednu restauraci měly od kamarádky přímo doporučenou. Dobrá cena, supr kvalita, pohodová čtvrť. No tomu nešlo odolat! ale ouhla.. opět nějaká trable:) Dorazily jsme asi 14:30 a paní majitelka se na nás při usednání tak zvláštně podívala.. no brzy jsme pochopily proč! Kuchyň zavřená a siesta.. no my hladové jak vlci a hlavně s vědomím, že vrátit se později už nebude čas. Naštěstí paní viděla jak zoufale vypadáme, mateřsky nás poplácala po rameni a řekla, že je ráda, že nás tam má a uvaří nám to sama! Vybraly jsme si tedy mušle na víně s rajčaty, petrželkou, česnekem a cibulí a po té, co nám donesli naprosto dokonalé mušle jsme si pořádně nacpaly bříška! Pod heslem " radši ať se kůžička na bříšku napne, než aby boží dar vyšel nazmar" jsme zfutrovaly dva talíře a ještě plný hrnec co nám donesla..k tomu jsme pily bílé víno a vodu.. a říkaly si, jak je v té Francii  krásně:)

Ztělesněný hřích- dezert, jenž byl učiněnou rozkoší ale čert ví jak se jmenoval...:)

I když je asi všem jasné, že po mušlích jsme byly opravdu zcea plné, nebyly by to holky Habrnálky aby nezvládly ještě jeden lahůdkový souboj  vítězně:) Naštěstí napůl:D Tušily jsme, že nám donesou něco čokoládového, ale když jsme ochutnaly naprosto jsme nechápaly. Čokoládička se roztápěla na jazyku, vanilkový krém hladil naše tělo i duši a vše ostatní se zdálo jako z jiného světa:)  Netřeba dále popisovat prostě neskutečný zážitek:)

Cibulová polévka- bez toho bychom samozřejměnemohly Francii vůbec opustit a proto jsme ji stihly hned dvakrát:) V obou případech byla delikátní! Jak ale poznamenala sestra, je zvláštní, že v ní nebyla anglická slanina ani žádný jiný salám jako u nás v Čr.. díky prozřetelnosti, že Francouzi všude to maso necpou:D Na mě byla asi až příliš hustá, takže vydala za 1,5 jídla ale opravdu hromada cibule a bílého vína dává krásnou chuť sladké Francie..

Escargots- na ty jsme se těšily asi nejvíce! Daly jsme si jednu várku vesele s výhledem na Vítězný oblouk ale  jedné boční ulice ( na Champs-Ellyses bychom se nedoplatily:)  a každá si dala tři roztomilé hlemýždě. Samozřejmě jeden mi upadl na zem- svině klouzavý! :) Chce to totiž opravdu gryf chytit to těma titěrnýma kleštičkama.. tou vidličkou se už vydoluje docela snadno ale udržet to v ruce a ještě být elegantní až na půdu.. no klobouk dolů úspěšným:) Jinak ale doporučuju hodit zábrany za hlavu a zkusit, protože s bylinkovým máslem jsou opravdu dokonalí.


Poslední zážitek z jídla, který stojí za zmínku? Frites... s hořčicí!

Ano.. nebudu to komentovat více.. Francouzi jedí hranolky s hořčicí a my to taky zkusily.. a stále nechápeme proč to dělají:D

J´adore Paris.., ou pas?

Zbožňuji Paříž.. nebo ne?

Název článku o krásách Paříže je totiž trefný.. Paříž miluji a nenávidím zároveň. Je krásná. Ba přímo nádherná. Z každého kousku na Vás dýchá ba přímo funí historie. Po každém centimetru čtverečním se procházely postavy z knih, legend i básní. A přesto ji nemůžu milovat bez ale.

Co mě na Paříži nejvíce šokovalo byla špína a neochota Francouzů.. V horkém letním dni nás čas od času procházkami provázel odér výkalů někde u rohu, papírky, pet lahve, mrtvé ryby.. a to tak nějak všude.  

Ale abych nebyla jen kritická, něco o krásách Paříže:). Eiffelovka je symbolem ze všech nejsymbolovatějších a v roce 1889 na světové výstavě jistě ohromila. Nás teda více než ocelová konstrukce ohromila ta nikdy nekončící fronta:)  Jen si představte dav. Pak ještě jednou takový. Pak ho nechte na sluníčku zpotit a trápit žízní, postavte je do fronty na Eiffelovku a divte se, že se neusmívají! :D My se ale usmívaly zejména po vyšlapání 700 schodů do druhého patra...:)

Z ostrůvku na Seine, původní obydlené části Parisiji, Île de la Cité, mě kromě Notre Dame a Saint Chapelle naprosto nadchla Consiergerie! Původně sloužila správci královského paláce a pak se z ní stalo vězení, kde byla vězněna i Marie Antoinetta, sestra našeho Josefa II. a dcera Marie Terezie, než ztratila hlavu..Když se člověk ale na ni dnes podívá a na chvíli odmyslí lidi všude kolem... tak je to na pár vteřin opravdu magický návrat do minulosti. 

Člověk si samozřejmě nesmí nechat ujít ani palác Ludvíka XIV., kterým si k sobě připoutal šlechtu, Versailles. Potěšující bylo, že kromě Eiffelovy věže, jsme jako mladice z EU nikde nemusely platit vstup:) Tady jen do zahrad, ale opět a znova vedro, binec a davy.. Ale pompézní je to stejné jako při první návštěvě přad léty s Markétkou:) Díky vysokým cenám jsme si bagetu, sýr a rajče koupily už den předem, abychom neriskovaly velkou útratu v tomto turistickém doupěti všech vyděračů:D  Proto zcela doporučuji piknik v trávě.. když zaboříte unavené nohy ze sandálů mezi listy trávy tak to člověka úplně nabije.. i když některá zvířata možná zabije:D 

Dalším zajímavým místem byla Invalidovna a přilehlý Dóm. V Dómu jsme si užili trošku mlčenlivé ale za to luxusní společnosti Napoleona Bonaparta :) Ten si tam leží v šesti rakvích po té co byl převezen zpátky do Francie z ostrova Svatá Helena. Jeho stálou společnost pak tvoří jeho bratr Josef a maršál Foche. No trošku mrtvolné ale zajímavé a to je hlavní! 

Montmartre mě zaujal jen větrnými mlýny. V minulosti se v té čtvrti mlela mouka ale zůstaly do dneška jen dva a ten jeden slavný červený ( mlýn- moulin, červený- rouge), ve kterém se ale mouka nikdy nemlela:D

Sacre Coeur, postavené na konci 19. století, je sice pěkné- o tom žádná.. ale opět lidí jak opic a co hůř spousta peněz lačných černochů, kteří se Vás snaží chytit na ruku a uplést- za slušné eura- náramek. Byl to úplný slalom, protože jich je asi 20:) Jednoho se zbavíte a už máte další dva vedle sebe.

Vynechat jsme se sestrou nemohly ani Vítězný oblouk a Elysejská pole neboli Champs Elysees. Prošly jsme se i kolem Elysejského paláce - sídla prezidenta Sarkozyho -  a musím říct, že přes ten plot nejde vlastně nic vidět:D  

Nečekaná návštěva byla Pantheonu, kde jsme přišly tak akorát abychom si užily opět trochu mrtvol- Emila Zoly, Victora Huga, Voltaira, Rosseaua... a podobně, a zároveň jsme stihly prohlídku až na kupoli a krásný pohled na město. Jsme prostě lucky!:)

Pro mě byl ale rozhodně nejkrásnější zážitek kostelík Saint-Denis na okraji Paříže, který je na hrobu prvního Pařížského biskupa, který byl na Montmartru sťat ve 3. století A.D. Je v něm pohřbena většina králu a královen Francie.. Asi je jasné, že já se mohla úplně zbláznit.. kousek ode mne Karel Martel, Ludvík XVI. i Marie Antoinetta, Kateřina Medicejská s Jindřichem II.. no prostě nádhera! Těsně před odletem to byla nádherná tečka, za tím naším výletem:) 

Tohle jsou střípky z naší dovolené, protože rozepisovat to příliš by vydalo na několik stran a bylo by to asi zajímavé jen pro mě a Ivču:) Další fotky jsou opět na rajčeti,
http://elunel.rajce.idnes.cz/Bonjour_Paris_8.-13.7._2010/
                takže klidně koukejte a za reakci k fotkám budu vděčná, protože jsem na počátku snahy začít snesitelně fotit:). Toto ale není poslední z Paříže! Paříž není jen město módy, ale také město gurmetů a gurmánů! Brzy se tady objeví také kulinářský článek o tom, co můj mlsný jazýček ochutnal a jak se mu to líbilo:)

zámek Kunín a Starý Jičín

     
Sváteční pondělí jsme k mé obrovské radosti strávili aktivně s celou rodinkou! Nejprve přišel zámek Kunín. Tato barokní perla Moravy byla nejprve jednopatrovou tvrzí, kterou hrabata z Harachu v první polovině 18. století nechali přestavět na zámeček.

Doba největší slávy přišla až za Marie Walburgy hraběnky z Waldburg-Zeilu, vnučky stavitelů. Její manžerlství nebylo šťastné, děti umíraly.. tak se začala starat o cizí děti a založila školu, ve které studoval i František Palacký.

Zámek měli pak v rukou Schindlerové a posledním vlastníkem byl pak Dr. Victor Bauer, který na zámku umírá pár dní po příchodu nacistů v roce 1939. Zámek pak strašně chátrá (sovětští vojáci jezdili po schodech na koních, knihy používali jako toaletní papír.. a tak to pokračovalo až do 90. let)  Nicméně rozsáhla rekonstrukce mě dost potěšila, protože byla opravdu nákladná a důkladná:) ty tam jsou holé cihly a vytrhané parkety! Celým zámkem jsme prošli asi za hodinku a průvodce byl milý mladý hošík, který se občas roztomile zabreptal..:)  Prošli jsme se pak ještě k místnímu hřbitovu a pak už rychle hajdy do Starého Jičína!

Tahle zřícenina hradu ze 13. století leží na Starojickém kopci tak jsme se po cestě i trošku zapotili. Lidí všude na státní svátek jak much díky čemuž jsme se tam příliš nezdrželi. Měli jsme už docela hlad ale místní hospůdka nás teda pod kopcem nepotěšila..:( Na nevalné jídlo jsme čekali asi hodinu a půl, protože jak bylo vedlejšímu stolu vysvětleno "jsou jen čtyři hořáky a já mám dva kuchaře!" Nevím, kterých hostů to byla vina přesně ale asi nás všech tak jsme platili trest v podobě čekání, a čekání a čekání.. někteří z nás začali fotit kameny na stole:) ale dočkali jsme se takže náš rodinný výlet skončil opravdu šťastně:)  

Více fotek na:   http://elunel.rajce.idnes.cz/5.7._zamek_Kunin_a_stary_jicin/